ECLI: ECLI:CZ:OSPT:2026:2.C.63.2026.1 Datum: 2026-06-16 Předmět: o zaplacení 112 561,31 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 neplatnost právního jednánínáklady řízeníneplatnost smlouvydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůnásledek
O co šlo: o zaplacení 112 561,31 Kč s příslušenstvím (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z)
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 112 561,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný spolu s žalobkyní uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 93 720 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 7. 2026. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to částkou 75 758,49 Kč a dostal se tak do prodlení. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřila žalovaného v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TeleScore, registrů hledaných osob, registru Starostové, Katastrálním rejstříku, registru „Sankční seznamy“ a interní registry historie klienta a v rejstřících NRKI, BRKI a též CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau. Kromě nesplacené jistiny požaduje žalobkyně též úrok z prodlení a smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, hrubě porušila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a úvěrová smlouva je tak podle něj absolutně neplatná. Žalovaný je tak povinen vrátit pouze bezdůvodné obohacení, tedy rozdíl mezi vyplacenou a vrácenou částkou, který činí 17 963 Kč, a to ve splátkách po 6 000 Kč. A též navrhl, aby soud uložil žalobkyni povinnost náhrady nákladů řízení.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, včetně přílohy označené „Předpis denních splátek“, informací pro spotřebitele, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek ze dne , datum, ), na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 93 720 Kč (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně, celkem částku ve výši 75 758,49 Kč, konkrétně dne 9. 5. 2025 částku 59 547,65 Kč (zjištěno z potvrzení o odchozí úhradě žalovaného) a dalších průběžných dílčích splátek celkem ve výši 16 208,84 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za duben až červen 2025, výpisu z účtu žalovaného za leden až duben 2025, výpisu z účtu žalovaného za červen až červenec 2025 a současně výpisu z bankovnictví žalovaného). Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy ze dne z 28. 9. 2025). Dne 28. 1. 2026 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 včetně dokladu o odeslání).4. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobkyně na provedení důkazu dotazem na , právnická osoba, ., jelikož soud má za prokázané, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalovanému, který toto tvrzení žalobkyně ani nerozporoval.5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je kom