Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 50 107,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel , právnická osoba, , uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnout úvěr v původní výši 35 000 Kč následně navýšený na 40 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 1. 2026. Žalovaná se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 10 107,56 Kč. Pohledávka byla postoupená na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , a žalobkyní.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Soud učinil následující skutková zjištění.4. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 35 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 12 splátkách po 4 970,15 Kč spolu se zápůjční úrokovou sazbou 112 %. Následně došlo k uzavření dodatku k této smlouvě, kdy byla zvýšená celková jistina úvěru 40 000 Kč s konečnou splatností 16. 7. 2026. Dle předloženích výpisů z účtu předchůdkyně žalobkyně a sdělení společnosti , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že , datum, byla na účet žalované č. , č. účtu, vyplacena částka 35 000 Kč a , datum, částka 5 000 Kč. Žalovaná řádně nesplácela, proto byla upomínána o zaplacení dlužných částek. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, , a žalobkyní dne , datum, , postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno současně s předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně.5. Usnesením ze dne 25. 6. 2026, č. j. 5 C 56/2026-9, soud vyzval žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla původní věřitelkou ověřena úvěruschopnost žalované. Na výzvu žalobkyně nereagovala, k jednání se nedostavila.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalované, toto své tvrzení však ani k výzvě soudu nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.10. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).11. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované zaslala částku 40 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by částku 40 000 Kč či její část žalobkyni či její předchůdkyni uhradila. Žalobkyně je ve sporu aktivně právně legitimována, neboť došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení poskytnuté částky 40 000 Kč. Jestliže právní předkyně žalobkyně neprozkoumala úvěruschopnost žalované, soud hodnotí smlouvu jako z tohoto důvodu neplatnou, proto další požadované nároky žalobkyně zamítl. Současně soud nepřiznal žalobkyni ani úroky z prodlení, neboť ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Cdo 3675/2021) na něj žalobkyni nevznikl nárok, neboť soudem byla stanovena nová doba splatnosti v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud umožnil žalované dlužnou částku ve výši 40 000 Kč splácet ve splátkách po 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nebude-li zaplacena, byť jen jedna ze splátek, stane se splatný celý dluh najednou. Splátka ve výši 2 000 Kč je dle soudu v možnostech osoby, která dosahuje alespoň minimální mzdy a současně je dostatečným způsobem šetřeno právo žalobkyně, neboť dlužná částka bude splacena v horizontu 20 měsíců, případně jsou práva žalobkyně ošetřena i doložkou ztráty výhody splátek.13. Žaloba byla zamítnuta co do částky 10 107,56 Kč spolu s úrokem z prodlení, kdy se jedná o částku, která byla požadována na obchodním úroku.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná náhradu nákladů řízení v 7 769 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Žalobkyně se celkem domáhala zaplacení částky 53 265,02 Kč, kdy částku 3 157,46 Kč představuje kapitalizovaný úrok ke dni rozhodnutí soudu, úspěšná byla, co do částky 40 000 Kč. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 506 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále a. t.), z tarifní hodnoty 50 107,56 Kč, to je z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.15. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinná zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.