Okresní soud v Prachaticích 8 C 51/2026-11 – Postoupení smlouvy

Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 16. 2. 2026 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 13 514 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, opakovaně byla vyzývána právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 22. 9. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a byla vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 23. 9. 2025. Žalovaná částka 13 514 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru 8 123 Kč a smluvní úrok 5 391 Kč splatný dne 22. 9. 2025. Žalovaná ničeho neuhradila ani k předžalobní výzvě odeslané žalované dne 20. 10. 2025.2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. na základě listin předložených účastníky. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ač byla poučena, že v takovém případě bude mít soud za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na základě listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že dne , datum, byla mezi , právnická osoba, se , adresa, , IČ , IČO, , a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru Kimbi č. , hodnota, , na základě které žalovaná získala možnost čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 200 % ročně z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru v měsíčních splátkách s tím, že počáteční výše splátky činí 2 144 Kč a každý měsíc se pak splátka mění dle pravidel v článku III. odst. 1 smlouvy, dle kterého bude minimální měsíční splátka za každý měsíc uvedena v zákaznickém účtu, v SMS a e-mailové zprávě, která bude žalovaná zaslána pět dnů před datem splatnosti splátky. Žalobkyně doložila výpisem z běžného účtu, že dne 23. 1. 2025 v souladu se smlouvou vyplatila na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 10 000 Kč. Dle přehledu o finančních transakcích úvěrové smlouvy č. , hodnota, žalovaná na splátkách uhradila dne 26. 2. 2025 částku 2 144 Kč, dne 11. 4. 2025 částku 2 052 Kč a dne 2. 6. 2025 částku 3 977 Kč.4. Pohledávka vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, dne , datum, a žalobkyní jako nového věřitele.5. Smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.10. Pokud se soud zabýval tím, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, dospěl k závěru, že tato povinnost splněna nebyla. Již v žalobě žalobkyně uvádí, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně k žalobě nepředložila jakékoliv listiny, ze kterých by vyplývalo, že by úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla jakkoliv zkoumána. Nezbývá nežli uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy důsledkem takového postupu je to, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná.11. „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021.12. Soud závazkový vztah žalobkyně a žalované, vzniklý na základě uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru posoudil tak, že tato smlouva je platná pro rozpor s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Jak je shora uvedeno, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má pouze právo na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že na účet žalované byla poskytnuta dne , datum, částka 10 000 Kč. Dle potvrzení , právnická osoba, o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, pak bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 8 173 Kč. Dluží tedy 1 827 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl jako důvodné co do části 1 827 Kč, v ostatním žalobu zamítl jako nedůvodnou, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobkyni nebylo přiznáno právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť tímto rozhodnutím soudu je nově stanovená lhůta k plnění.13. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, jestliže žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 1 827 Kč, co do částky 11 687 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalované by tedy náleželo právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, bylo proto rozhodnuto tak, že se jí právo na jejích náhradu nepřiznává.