123 C 45/2019-267 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 31. 12. 2019 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 309 210,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 30. 12. 2017 do zaplacení. Tvrdil, že účastníci řízení konkludentně (ústně) uzavřeli smlouvu o dílo, resp. smlouvu o provedení zemědělských prací a dodání zemědělských chemických prostředků a hnojiv, na základě které žalobce pro žalovaného provedl práce a dodávky. Tyto práce žalobce vyúčtoval fakturou č. 1617 na částku 94 359,98 Kč, fakturou č. 1717 na částku 85 912,78 Kč a fakturou č. 1817 na částku 128 938,09 Kč, všechny faktury splatné do 29. 12. 2017. Převzetí těchto faktur žalovaný stvrdil svým podpisem na každé z faktur. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu. Mezi účastníky byla uzavřena podnájemní smlouva, kdy žalobce jako podnájemce využíval půdu a skladovací prostor, které měl v nájmu žalovaný. Podnájemní vztah byl ukončen pro vzájemné neshody k 31. 12. 2017, když předtím žalovaný od žalobce vyžadoval různé bezplatné úsluhy (dopravu, opravy, dodání materiálu) vědom si toho, že žalobce je jako soukromý zemědělec na podnajaté půdě ekonomicky závislý. K námitkám žalovaného a k uplatněnému vzájemnému návrhu žalobce uvedl, že žalovaný vymýšlí neexistující pohledávky, např. pohledávku za odebranou pšenici nebo pohledávku za vady díla. K první námitce žalovaného - tvrzenému prodeji pšenice v množství 765q (metrických centů) náležející žalovanému, kterou měl žalobce uskladnit v [obec] u [právnická osoba] [anonymizováno], žalobce uvedl, že v minulých letech skutečně pro žalovaného obstarával prodej zemědělských plodin, tedy po sklizni vydal žalovanému potvrzení o množství plodiny, tato byla zvážena u [právnická osoba] [anonymizováno], a následně žalobcem uskladněna v prostorách zemědělského statku podnajatého od žalovaného. Z tohoto uskladněna pak žalobce sám nebo pomocí přepravních společností zboží odvážel do skladů odběratelů, mj. [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), kdy následně byly plodiny prodány nejlepší cenové nabídce, kterou žalobce konzultoval se žalovaným. Poté žalovaný vystavil řádný daňový doklad, který žalobce uhradil. Naposledy však tento obchod zprostředkovával v roce 2016, v roce 2017 již žalobce žádný prodej úrody žalovaného nezprostředkovával, pouze sklizené obilí vysypal v části statku, kterou užíval žalovaný, a následně jej nakládal na vozidla přepravce, které si žalovaný již zajišťoval sám. Není proto možné, aby žalobce žalovanému předal potvrzení o převzetí úrody za rok 2017, protože v tomto roce žalobce žádnou úrodu nepřevzal. Pokud žalovaný poukazoval na položku„ odvoz“ u přílohy k faktuře č. 1717, jednalo se o odvoz úrody z pole do statku, nikoliv do nákupního skladu; odvoz do nákupního skladu se nikdy neúčtoval samostatně, nákupčí jej zpravidla zaúčtoval do ceny obilí. Žalobce ohledně množství potravinářské pšenice, kterou sám prodal společnosti [právnická osoba], odkázal na údaje o oseté ploše a průměrném výnosu pšenice dle dat Českého statistického úřadu, dle kterého by průměrná sklizeň na jeho polnostech měla činit 399,64 tun pšenice, když z dokladů společnosti [právnická osoba] vyplývá, že prodal celkem 412,531 tun pšenice, což s mírnou odchylkou odpovídá. Není tedy možné, aby prodal i 76,5 tuny pšenice žalovaného. K druhé námitce žalovaného spočívající v tvrzeném vadném provedení polních prací (osetí řepky), žalovaný vady namítal opožděně, když s dostupem času nebylo možné zjistit, zda vytýkaná místa na polích s řepkou nevzešla z důvodu sucha, požeru řepky slimáky, povětrnostních podmínek, podmáčení, zastínění, vymrznutí, či jiného. Řepka byla seta v srpnu 2017, vzejde do cca 10 dnů, nejpozději v polovině září 2017 by proto žalovaný musel zjistit, že plodina nevzešla. Bylo povinností žalovaného, aby vadné provedení díla žalobci oznámil bez zbytečného odkladu, což neučinil. Žalobce proto podle § 2618 občanského zákoníku namítal opožděné uplatnění práva z vadného plnění; nadto by byl nárok i promlčen. Žalobce namítl, že fakturu č. 170100001 na částku 275 400 Kč nikdy před zahájením soudního řízení od žalovaného neobdržel, k podacímu lístku předloženému žalovaným uvedl, že zásilka doručená dne 21. 2. 2018 obsahovala dopis, nebylo však odkazováno na fakturu. Zároveň odkázal na skutečnost, že dne 18. 4. 2018 obdržel dopis, v němž žalovaný požaduje náhradu v rozmezí 275 544 Kč až 290 852 Kč, přičemž by bylo nelogické, aby tvrdil doručení faktury na přesnou částku 275 400 Kč, když dva měsíce poté náhradu škody vymezoval v uvedeném rozpětí. Pokud by žalovaný měl ve svém účetnictví předmětnou fakturu, musel by ji uvést v kontrolním hlášení, což by mělo za následek výzvu správce daně žalobci k vysvětlení, což se nestalo. Z toho vyplývá, že žalovaný fakturu do svého účetnictví nezaložil. Pokud žalovaný uvedl, že [právnická osoba] [obec] měla vyšší výnosy plodin než žalobce, žalobce se vyjádřil tak, že nelze srovnávat hospodaření takto velké společnosti a žalobce, nadto [příjmení] hospodaří na úrodnějších pozemcích a má velký rozptyl výnosu, od 30 do 80 q/hektar. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobce pro žalovaného prováděl zemědělské práce a dodával chemické prostředky a hnojiva. Uvedl však, že má vůči žalobci pohledávky, které proti nároku žalobce započetl. Faktury č. 1617, č. 1717 a č. 1817 vůči žalobci dne 22. 12. 2017, tedy 7 dní po jejich předložení, reklamoval a požadoval náhradu škody i slevu ve výši 50 000 Kč. Dne 30. 12. 2017 žalovaný pak žalobci fakturou č. 170100001 vyúčtoval částku 275 400 Kč, kterou požadoval zaplatit z titulu 76,5 tun potravinářské pšenice náležející žalovanému, kterou žalobce sklidil v srpnu 2017 a následně ji prodal ve výkupním skladu [právnická osoba] [anonymizováno] jako svoji a utržené peníze si ponechal. Žalobce přitom žalovanému v době sklizně vydal písemné potvrzení, že předmětná pšenice náleží žalovanému. Žalovaný předložil vlastní výpočet, na základě něhož dospěl k názoru, že žalobce při sklizni roku 2017 sklidil 511 tun vlastní pšenice a 75,4 tuny pšenice žalovaného, přičemž veškeré toto množství prodal ve výkupním skladu. Faktura č. 170100001 byla vydána s přenesenou daňovou povinností na odběratele (žalobce), tudíž to nebyl žalovaný, který by správci daně podával kontrolní hlášení DPH. Tvrzení žalobce o vyklopení sklizené pšenice v průjezdu statku [adresa žalovaného] žalovaný odmítl, neboť nebylo možné, aby se do průjezdu vešlo cca 8 traktorových vleček potravinářské pšenice. V průběhu řízení pak žalovaný uplatnil vzájemný návrh vůči žalobci, kterým se domáhal zaplacení částky 62 237 Kč s úrokem z prodlení od 1. 1. 2018 do zaplacení. Vzájemný návrh tedy vycházel jednak z prodeje zcizené pšenice náležející žalovanému, jednak z nekvalitně provedených polních prací. Jistina částky představovala částku, o kterou nároky žalovaného převyšují částku nárokovanou žalobcem. 3. S ohledem na shodná tvrzení účastníků považoval soud za nesporné, že mezi účastníky byla konkludentně uzavřena smlouva, na základě které žalobce pro žalovaného prováděl zemědělské práce a dodával chemické prostředky a hnojiva. Zároveň bylo nesporné, že žalobce pro žalovaného tyto práce a dodávky v roce 2017 provedl a žalovanému je fakturami č. 1617, 1717 a 1817 vyúčtoval. Mezi stranami bylo sporné, zda byl žalovaný povinen za práci a dodávky žalobci zaplatit, či zda žalovaný proti tomuto nároku platně započetl své pohledávky; resp. zda žalovanému nad rámec zápočtu dále náležel peněžitý nárok uplatněný vzájemný návrhem. Zápočet, resp. vzájemný návrh, žalovaný nárokoval z titulu vadně provedeného díla žalobcem (zemědělských prací) a z titulu bezdůvodného obohacení žalobce při prodeji pšenice vlastněné žalovaným. 4. Z listiny nadepsané„ [příjmení] – SKLIZEŇ 2016“ podepsané žalobcem a faktur č. 3/ 2012, 3/2013, 1/2014, 1/2015 a 3/ 2016 vystavených žalovaným byla zjištěna dřívější obchodní praxe účastníků, kdy po sklizni vydával žalobce potvrzení, kolik zboží od žalovaného převzal (např. dne 30. 7. 2016 žalobce potvrdil, že od žalovaného převzal k prodeji 430,24 q pšenice a 23,5 q pšenice – zadiny). Poté, co bylo zboží předáno do prodejního skladu, a prodej realizován, žalovaný vystavil žalobci fakturu. 5. Z faktury č. 170100001 vystavené žalovaným dne 30. 12. 2017 vyplývá, že žalovaný vyúčtoval žalobci částku 275 400 Kč z titulu dodávky pšenice potravinářské v množství 765 q. Dodejkou č. [anonymizováno] podané na poště dne 15. 2. 2018 a dodané žalobci dne 21. 2. 2018 pak nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobci byla tato faktura doručena, když žalovaný žalobci zasílal i jiné listiny a doručované listiny nebyly na dodejce nijak označeny. 6. Z dopisu ze dne 22. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný poprvé reklamoval provedení polních prací. Dopisem ze dne 18. 4. 2018 zaslaným žalovaným právnímu zástupce žalobce bylo prokázáno, že žalovaný vyčíslil nárok spočívající v ceně pšenice zcizené žalobcem v rozsahu od 27