18 C 244/2020-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 zaplacení celkem částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná uzavřela dne 10. 4. 2015 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se sídlem Malta prostřednictvím elektronického formuláře smlouvu o zápůjčce (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalované převedl bezhotovostně na účet, který žalovaná uvedla v internetové aplikaci. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku společně s výpůjční úrokovou sazbou a to do 27. 5. 2015. Žalovaná se však dostala do prodlení, když do 27. 5. 2015 zápůjčku nevrátila a nestalo se tak ani po předchozích výzvách. Žalobce požadoval zaplacení toliko jistiny, nikoli sjednaných úroků. 2. Žalobce prokázal aktivní legitimaci ve sporu Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, kdy předmětná pohledávka přešla na žalobce. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobce se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 1824 odst. 1 o.z. sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.</i> <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 11. V řízení má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce částku 4 000 Kč, když převzetí zápůjčky ve výši 4 000 Kč bylo prokázáno výpisem z účtu. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem a ze smluvené částky neuhradila žalovaná ničeho. Žalovaná, byť byla soudem vyzývána, netvrdila ani neprokazovala takové skutečnosti, jež by vyvracely tvrzení a důkazy žalobce. Z žádného z důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh nevznikl či, byť z části, zanikl, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením dluhu, uznal jí soud povinnou zaplatit jak jistinu, tak i úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012, o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). 12. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč odměnou advokátky za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokátky ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 100 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jejích hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 368 Kč. 13. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 14. S odkazem na § 157 odst. 4 o.s.ř. byl rozsudek vyhotoven ve zkrácené verzi.