18 C 313/2021-61 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2021 zaplacení celkem částky 96 911,41 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 21. 1. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Podle ní poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem 15,99% p.a. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Původní věřitelka přistoupila dne 1. 3. 2021 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 95 706,41 Kč kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 346,56 Kč kapitalizovaného úroku lz prodlení ve výši 1 130,35 Kč dlužných poplatků ve výši 1 205 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje úrok ve výši 15,99% p.a. z částky 95 706,41 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 95 706,41 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. Žalovaná ke dni zesplatnění uhradila 6 splátek v celkové výši 13 451,13 Kč, které byly započítány jednak na poplatky, dále pak na úrok a na jistinu. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že jí není známo, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku dle § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb.. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávek ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba], a.s. a dále pak na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2021. Toto postoupení bylo žalované oznámeno. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Návrhem na uzavření smlouvou o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 20. 1. 2020, Akceptací návrhu smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 21. 1. 2020, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 21. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 100 000 Kč převodem na účet žalované, žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 325 Kč vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první splátka byla ve výši 1 473,50 Kč Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu a to ve výši 15,99 % p.a.. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky. 12. Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná má hlášeno trvalé bydliště v Bulharsku, uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě, pracuje jako manuální pracovník v zaměstnaneckém poměru u [právnická osoba] s.r.o. a čistý příjem uvedla 19 032 Kč, nezbytné měsíční výdaje ve výši 7 400 Kč. 13. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 1. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně bezúspěšně vyzvývána k zaplacení dlužné částky, a proto právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] prohlásil úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovanou k úhradě částky 106 388,32 Kč. 14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 15. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky, tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně (§ 86 a § 87) před uza