18 C 330/2021-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 12. 11. 2021 zaplacení částky 38 959,10 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila v žalobním žádání a následně v doplněném tvrzení, že účastníci uzavřeli dne 24. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] PŮJČKA na základě které byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem ve výši 111,33 % p.a. v 30ti splátkách po 2 992 Kč měsíčně vždy k 24. dni každého měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 24. 7. 2020. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se dnem 25. 7. 2020 do prodlení. Úhradu provedla až 15. 8. 2020 a to ve výši 2 992 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s placením úvěru, došlo v souladu s podmínkami k zesplatnění úvěru k datu k 25. 1. 2021. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení nesplacené jistiny, smluvního úroku, úroku z prodlení. Dále pak případ prodlení s jakoukoli úhradou pravidelné splátky byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč (čl. VI. odst. 3 písm. a podmínek) a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny. Po zesplatnění žalovaná neuhradila na dluh ničeho. Dlužná částka, která je předmětem žaloby, se tak skládá z: neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 29 790,94Kč úroku z úvěru ve výši 16 305, 29 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do 25. 1. 2021 smluvní pokuty ve výši 9 168,16 Kč (tj. 0,1% denně z částky 29 790,94 Kč od 26. 1. 2021 do 12. 11. 2021 + 499 Kč). Žalovaná dluh ani přes opakované výzvy neuhradila. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, zjišťovala údaje z předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů i z prohlášení samotné žalované a to prostřednictvím vyplněním formuláře na webových stránkách úvěrujícího. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ještě před jednáním žalobkyně vzala žalobu zpět v části týkající se kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 305,29 Kč, proto soud dle § 96 odst. 1 o.s.ř. v této části řízení zastavil, aniž by byl vyžadován souhlas žalované (výrok I.). 4. Žalobkyně se z účasti na jednání soudu nařízeného na 20. 1. 2022 omluvila, souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, její předvolání považoval soud za doručené dnem 31. 12. 2021, proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne 24. 6. 2020 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které žalované byl poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p.a., čerpání úvěru bylo bezhotovostní na bankovní účet žalované, doba trvání úvěru byla stanovena na 30 měsíců a celková výše úvěru byla tak 89 760 Kč. Úvěr měl být splácen ve splátkách po 2 992 Kč Tyto skutečnosti měl soud prokázány Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] PŮJČKA [číslo] ze dne 24. 6. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 6. 2020, úvěrovou zprávou, zesplatněním dluhu ze dne 21. 1. 2021. 11. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných částek, což bylo prokázáno upomínkami včetně výzvy před zesplatněním úvěru, když dluh byl splatný po tomto zepslatnění k 25.1.2021. 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 14. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. V mnoha rozhodnutích finančního arbitra bylo opakovaně konstatováno, že tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a samotné právní úpravy spotřebitelských úvěrů a jejich zprostředkování (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.). 15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. 16. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost