20 C 174/2022-52 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalovanému dne 7. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 7 635,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne 5. 10. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 4. 12. 2020 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, který tento čerpal v konečné výši 7 635,23 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 10. 2021, což se však nestalo. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru a po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] byl úvěr poskytován. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, byl upomínán k úhradě dluhu. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem žalovanou částku. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný čerpal finanční prostředky v různé výši v období 4. 12. 2020 – 17. 6. 2021. Na účet původního věřitele žalovaný uhradil celkem 32 362,07 Kč. 2. Usnesením č. j. 20 C 174/2022-26 ze dne 16. 6. 2022 vyzval soud žalovaného, aby se do 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně jej poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalovanému dne 27. 6. 2022 prostřednictvím jeho datové schránky. 3. Na výzvu soudu žalovaný nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu. 4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. seznamu postupovaných pohledávek. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 4. 12. 2020, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou vč. podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalovanému finanční prostředky až do úvěrového limitu 80 000 Kč, kterou žalovaný měl čerpat formou opakovaného čerpání z úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v minimálních splátkách, které tvoří 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru 10,50 % měsíčně, nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to pravidelně měsíčně. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky z důvodu porušení povinností ze smlouvy, předžalobní výzva byla odeslána žalovanému 18. 11. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [obec], [ulice a číslo]. 14. Z platebních informací právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že celková aktuální dlužná částka úvěru činí 7 635,23 Kč a je tvořena výběrem učiněným 15. 6. 2021 ve výši 2 800 Kč, výběrem dne 17. 6. 2021 ve výši 2 001 Kč, náhradou účelně vynaložených nákladů 3 x 250 Kč, zůstatkem po poslední platbě 198,76 Kč a úrokem za období čerpání 1 885,47 Kč. Do 4. 10. 2021 měl žalovaný uhradit splátku 4 000 Kč. 15. Ze čtrnácti potvrzení o provedené platbě (The Pay) a přehledu výběrů, úhrad a faktur soud zjistil, že žalovaný vyčerpal postupně úvěr v celkové výši 33 601 Kč. 16. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně