11 C 62/2023-61 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 3.2.2023 zaplacení částky 19 175,53 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla prostřednictvím komunikace na dálku dne 4.8.2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované dne 8.4.2022 vyplacena částka 11 000 Kč. Tuto se žalovaná zavázala splatit (včetně obchodního úroku ve výši 5 012 Kč a administrativního poplatku ve výši 3 600 Kč) ve 24 měsíčních splátkách po 818 Kč Celkem tak měla zaplatit 19 612 Kč. Žalovaná své závazky ze smlouvy nedodržela, dostala se do prodlení a žalobkyně proto dluh zesplatnila ke dni 28.11.2022. Dlužná částka pak sestává z jistiny ve výši 11 000 Kč, úroků ve výši 2 282 Kč, poplatků ve výši 1 050 Kč, úroků z prodlení ve výši 370,68 Kč, smluvních pokut ve výši 3 322,85 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku posoudila nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí. Od žalované vyžádala výpis z účtu za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy a výplatní pásky za téže období. Takto byl ověřen příjem žalované ve výši 24 584,34 Kč měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje byly vyhodnoceny skóringovým systémem průměrně na částku 22 808,73 Kč (tato zahrnovala 6 Kč – výběry v hotovosti, 0,14 Kč – bankovní poplatky výdajové, 12,87 Kč – transakce platební kartou, 516,93 Kč – rychlé půjčky k doplacení, 14 460 Kč – splátky úvěru, 4 246 Kč – životní minimum, 599 Kč – trvalé příkazy, 1 276,90 Kč – inkaso, 893,67 Kč – platby pojištění, 223,99 Kč – neidentifikovatelné domácí platby, 21,64 Kč – mobilní platby, 232,93 Kč – převod na účet FO – výdaj, 0,01 Kč – převod na PO – výdaj, 318,65 Kč – zahraniční odchozí platby). Sama žalovaná deklarovala, že bydlí v nemovitosti ve svém vlastnictví, je vdaná, a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Rozdíl mezi příjmy a výdaji při zohlednění sjednané splátky ve výsledku činil 922,43 Kč. Žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Usnesením č.j. 11 C 62/2023-57 ze dne 9.5.2023 soud vyzval účastníky řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 22.6.2023 a žalované včetně žaloby dne 4.7.2023 (do vlastních rukou). Účastníci se ve stanovené lhůtě k postupu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. Smlouvou o zápůjčce [číslo] splátkovým kalendářem, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalované vyplatila dne 8.4.2022 na účet částku 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 818 Kč (včetně sjednaného úroku ve výši 39 % p.a. a administrativního poplatku), tedy celkem částku 19 612 Kč. Dopisem ze dne 28.11.2022 žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění zápůjčky ke dni 28.11.2022. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line bylo zjištěno, že k datu 7.4.2022 nebyla žalovaná vedena jako klient v exekuci či insolvenci. Dle výplatních pásek činil příjem žalované v únoru 202 částku 22 111 Kč. Dle výpisu z účtu žalované činil počáteční zůstatek na účtu k datu 1.1.2022 částku 224 Kč a k datu 31.3.2021 částku 224 Kč. V rámci formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná deklarovala, že její průměrné měsíční výdaje kromě nákladů na bydlení činí 5 000 Kč, bydlení označila jako vlastní (bez hypotéky), náklady na bydlení činí 2 000 Kč. Rodinný stav: vdaná bez dalších členů domácnosti. Dle přehledu splátek žalovaná na dluh ničeho nehradila. <i>Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line, formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, výpis z účtu žalované za období od ledna do března 2022 a její výplatní pásku. Těmito listinami bylo prokázáno, že příjem žalované z pracovního poměru činil cca 22 000 Kč měsíčně. V březnu 2022, tedy v měsíci předcházejícímu uzavření smlouvy o zápůjčce činily dle výpisu z účtu výdaje žalované 52 000 Kč a její příjmy 50 000 Kč (z toho 21 890 Kč mzda); výdaje tak byly vyšší než příjmy. Ačkoli žalovaná uvedla, že bydlení má zajištěno vlastní, zcela absentoval údaj o pravidelných nutných platbách spojených s bydlením (inkaso apod.). Své výdaje žalovaná odhadla na částku 5 000 Kč měsíčně (vyjma bydlení), což nekoresponduje s předloženým výpisem z účtu. Za této situace má soud za to, že žalobkyně řádně neprovedla ověření příjmů a výdajů žalované a nelze mít tak za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí z