8 C 17/2023-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2022 domáhala zaplacení částky 35 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 35 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 2. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 2 775,21 Kč a spolu se zákonným úrokem prodlení z částky 35 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 16. 8. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, k jejichž vyplacení došlo v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s poskytnutou zápůjčkou zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok, poplatek a pojistné. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 634 Kč Poslední splátka byla ujednána na 16. 2. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak byla již žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými částkami. Právní předchůdce žalobce byl oprávněn požadovat zaplacení celé dlužné částky, rovněž mu vzniklo právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti. Ze strany žalované nebylo od uzavření výše uvedené smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhrazeno ničeho. Dne 28. 1. 2022 s účinností k témuž dni uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba], jako její právní předchůdkyní, smlouvu o postoupení pohledávek, čímž přešla pohledávka z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno doporučeným dopisem ze dne 30. 1. 2022. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne podání žaloby nehradila žalovaná na předmětnou pohledávku ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 17. 2. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 2 775,21 Kč a zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaná byla usnesením č. j. 8 C 17/2023-29 ze dne 15. 3. 2023 vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání již v žalobě, proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá žalovaná námitek. 4. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2991 odstavce 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Po provedeném řízení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl na základě následujících skutkových zjištění: Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 8. 2019, smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti, bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 35 000 Kč na dobu 18 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 3 634 Kč měsíčně a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 65 401 Kč, neboť byla sjednána zápůjční úroková sazba 29 % p.a. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala, žalované byla částka 35 000 Kč vyplacena v den uzavření smlouvy v hotovosti. Dopisem ze dne 30. 1. 2022 bylo žalované oznámeno postoupení předmětné pohledávky, ke kterému došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi [právnická osoba], a žalobkyní. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 6. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 81 724,48 Kč. Datum splatnosti bylo uvedeno dne 21. 6. 2022. 11. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj