6 C 121/2025-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení žalované částky. Uvedla, že na základě pracovní smlouvy byla od , datum, zaměstnána u žalovaného. Dne , datum, jí žalovaný doručil výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Pracovní poměr měl skončit uplynutím zákonné dvouměsíční doby ke dni , datum, . Žalobkyně však byla od , datum, do , datum, v dočasné pracovní neschopnosti a tato trvala po celou délku výpovědní doby. V souladu s § 53 odst. 2 zákoníku práce proto výpovědní doba začala běžet až , datum, a skončila ke dni , datum, . Žalobkyně dne , datum, sdělila žalovanému, že nesouhlasí se zkrácením výpovědní doby. Žalovaný přesto žalobkyni ukončil pracovní poměr ke dni , datum, . Žalobkyně poukázala na to, že v rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. 8 C 32/2023-237 v bodě 28. soud uvádí, že v daném případě došlo k prodloužení výpovědní doby, neboť žalobkyně v době trvání výpovědní lhůty, tj. v měsících lednu a únoru 2023 byla v pracovní neschopnosti, která končila až , datum, . Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně po žalovaném požaduje náhradu mzdy za měsíce duben a květen 2023, kdy měl trvat její pracovní poměr, a to ve výši průměrné měsíční mzdy, která činila 29 275 Kč. Prostřednictvím právního zástupce zaslala žalobkyně dne , datum, žalovanému předžalobní výzvu, na kterou reagoval právní zástupce žalovaného dne , datum, se zamítavým se stanoviskem.2. V doplňujícím podání k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný se snaží o vlastní výklad ustanovení § 53 zákoníku práce, když dovozuje, že postačí, aby zaměstnanec porušil svoji povinnost natolik intenzivně, aby obdržel výpověď podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce a ochranná doba se na něho nevztahuje. Zcela pak opomíjí existenci § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, který řeší závažná porušení pracovní kázně zaměstnance se značnou intenzitou. K takovému porušení ze strany žalobkyně zcela nepochybně nedošlo. Žalobkyně uvedla, že pracovní neschopnost omezuje v době výpovědní lhůty zaměstnance v tom smyslu, aby mohl aktivně hledat jinou práci a vykonávat ji. Není rozhodující, zda pracovní neschopnost vznikla již před obdržením výpovědi nebo v průběhu výpovědní lhůty. Žalobkyně je proto přesvědčena, že nárok uplatnila zcela oprávněně.3. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. Učinil nesporným, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána, přičemž žalovaný doručil dne , datum, žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od , datum, do , datum, . Proti této výpovědi žalobkyně brojila žalobou, když rozhodnutím soudu byla její žaloba zamítnuta. Žalovaný uvedl, že žalobkyně pomíjí znění ustanovení § 54 zákoníku práce, které pro určité případy suspenduje aplikaci § 53 zákoníku práce. Jedním z takových případů je podle písm. d) uvedeného ustanovení situace, kdy zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci, a toto porušení naplnilo intenzitu pro výpovědní důvod dle § 52 písm. g) zákoníku práce. A tak tomu bylo právě v řešeném případě. Ustanovení § 54 zákoníku práce při naplnění jeho podmínek představuje výjimku z aplikace § 53 zákoníku práce jako celku. Smyslem § 53 zákoníku práce je nepochybně ochrana zaměstnance v některých životních situacích, mj. například při dočasné pracovní neschopnosti. Poruší-li však zaměstnanec svoji povinnost natolik intenzivně, že je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, jak se tomu stalo i ze strany žalobkyně, pak takovému zaměstnanci nesvědčí ochrana podle § 53 zákoníku práce. Žalovaný uvedl, že s žalobkyní platně rozvázal pracovní poměr z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce, tudíž se dle § 54 písm. d) zákoníku práce nemodifikuje běh výpovědní doby dle § 53 odst. 2 zákoníku práce a pracovní poměr žalobkyně tak skončil v souladu s ust. § 51 odst. 2 zákoníku práce dne , datum, . Z tohoto důvodu není nárok žalobkyně důvodný a žalovaný jej neuznává ani z části.4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. 8 C 32/2023 bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne , datum, proti žalovanému návrh na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne , datum, . Z pracovní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že účastníci řízení sjednali pracovní poměr žalobkyně u žalovaného s nástupem do zaměstnání dne , datum, na funkci pracovnice právního oddělení. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Listinou ze dne , datum, rozvázal žalovaný s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce, a to z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, kterého se dopustila v období od , datum, do , datum, , jednáním uvedeným v rozvázání pracovního poměru výpovědí. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. 8 C 32/2023-237, který nabyl právní moci dne , datum, , byl návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí zamítnut.6. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od , datum, do , datum, .7. Listinou ze dne , datum, doručenou žalovanému téhož dne informovala žalobkyně o tom, že její pracovní neschopnost by měla být ukončena k , datum, a od , datum, by měla být žalobkyně opět schopná výkonu práce. Protože po celou dobu výpovědní doby byla v pracovní neschopnosti, je přesvědčena o tom, že její výpovědní doba počíná od , datum, a nesouhlasí s tím, aby došlo k jejímu krácení.8. Ke svému tvrzení žalobkyně předložila výplatní lístky za období měsíců říjen, listopad a prosinec 2022.9. Listinou ze dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu ve věci doplacení dlužné mzdy za dobu do , datum, . Žalovaný v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne , datum, žalobkyni sdělil, že k prodloužení pracovního poměru žalobkyně o dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nedošlo a pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil dne , datum, , nárok žalobkyně tedy jako nedůvodný odmítá.10. Z potvrzení o zaměstnání, které vystavil žalovaný dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalovaného v době od , datum, do , datum, , a to na pracovní pozici referenta. Dle zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne , datum, byla žalobkyně zaměstnancem žalovaného v době od , datum, do , datum, .11. Protože nárok žalobkyně uplatněný žalobou je odvozen od ukončení jejího pracovního poměru u žalovaného, ke kterému došlo v roce 2023, posuzoval soud tento spor dle ust. zákoníku práce ve znění platném v době ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, tedy ve znění platném do , datum, .12. Podle § 51 odst. 1 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Podle odst. 2 citovaného ustanovení začíná výpovědní doba prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.13. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.14. Podle § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnanci nařízena karanténa nebo je uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při , podezřelý výraz, tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.15. Podle § 53 odst. 2 zákoníku práce byla-li dána zaměstna