Žalobce se žalobou podanou dne 1.4.2026 ve znění doplnění ze dne 21.5.2026 domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 27 710,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 781 Kč, a to zčásti kapitalizovaným. Návrh odůvodnil tím, že dne 22.9.2025 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 19 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v celkové výši 32 516 Kč a administrativním poplatkem 33 516 Kč v 84 měsíčních splátkách po 1 013 Kč, když první splátka byla stanovena na den 16.11.2025. Žalovaný na dlužnou částku neplnil ničeho, proto žalobce přistoupil ke zesplatnění úvěru ke dni 1.3.2026. Po žalovaném tak nárokuje zaplacení dlužné jistiny 19 000 Kč, dlužného úroku do doby zesplatnění ve výši 2 786 Kč, poplatku za správu úvěru 1 995 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 166 Kč za dobu do zesplatnění úvěru a ve výši 713,43 Kč za období od 1.3.2026 do 1.4.2026, nákladů upomínání 1 750 Kč, úroku z prodlení do 1.4.2026 ve výši 300,42 Kč a úroku z prodlení z částky 23 781 Kč od 2.4.2026 do zaplacení. Žalovaný ani přes písemnou upomínku svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný nárok žalobce nesporoval, uvedl, že úvěr si vzal, aby finančně vypomohl švagrové, navrhoval splácení dlužné částky po 500 Kč měsíčně.3. Ze smlouvy o zápůjčce/spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22.9.2015 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč. Dle smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem (ve výši 35,4% p.a.) a poplatkem ve výši 399 Kč měsíčně, tj. celkem 85 083 Kč, věřiteli vrátit v 84 měsíčních splátkách po 1 013 Kč. Dle čl. 11 smlouvy strany sjednaly možnost věřitele zesplatnit celý úvěr v případě, kdy dlužník nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti, a to ani v dodatečné lhůtě 30 dnů. Dle čl. 13 je dlužník v případě porušení povinností ze smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu, jejíž výše dle připojeného sazebníku činí 0,1% denně z aktuálně dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky věřitele.4. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u Air bank, a.s. bylo zjištěno, že v období 6-8/2025 mu byl na účet poukazován invalidní důchod ve výši 11 260 Kč měsíčně, ze zaměstnání u spol. , právnická osoba, byly přispány platby mzdy 8 940 Kč, 9 596 Kč a 8 598 Kč.5. Z výplatních pásek žalovaného za červen a červenec 2025 byl ověřen příjem ze zaměstnání doložený ve výpise z účtu.6. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 21.9.2026 bylo zjištěno, že pro účely poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, bezdětný, pobírá invalidní důchod 11 260 Kč, příjem ze zaměstnání činí 10 000 Kč, jeho náklady bydlení 6 000 Kč a minimální nezbytné výdaje 4 000 Kč měsíčně.7. Z posudku o invaliditě ze dne 23.10.2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl posouzen jako invalidní 2. stupně, když vyšel ze zjištění, že žalovaný trpí lehkou , podezřelý výraz, retardací s výraznými poruchami chování a těžkou poruchou osobnosti s dominující nezralostí.8. Z výzvy k úhradě dluhu a oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 26.1.2026 bylo zjištěno, že žalobce upozornil žalovaného na prodlení s řádným splácením úvěru, vyzval jej k úhradě dlužné částky s tím, že nebude -li zaplacena do 28.2.2026, celý úvěr se stává splatným ke dni 1.3.2026.9. Z předžalobní upomínky ze dne 6.3.2026 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k uhrazení dluhu v celkové výši 31 968,80 Kč, a to nejpozději do 27.3.2026. Žalobce žalovaného upozornil, že mu vedle uvedených dlužných částek dále náleží úrok z prodlení v zákonné výši a v případě soudního řízení náhrada jeho nákladů.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Soud s ohledem na provedené dokazování při aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud měl za to, že žalobce dostál svým povinnostem plynoucím z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. ověřil jeho příjmy, které vyhodnotil jako postačující ke splácení úvěru, i výdaje, které dosahovaly výše, jež řádné splácení úvěru neohrožovala. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na základě platné smlouvy úvěr ve výši 19 000 Kč, na který neplnil ničeho a v důsledku prodlení žalovaného tak došlo k jeho zesplatnění k 1.3.2026, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku jistiny ve výši 19 000 Kč, a to spolu s dlužným smluvním úrokem do doby zesplatnění ve výši 2 786 Kč (při sjednané úrokové sazbě 35,4% p.a., která nepřekračuje trojnásobek obvyklé úrokové sazby u bank), poplatkem za správu úvěru 1 995 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 166 Kč za dobu do zesplatnění úvěru a ve výši 713,43 Kč za období od 1.3.2026 do 1.4.2026, náklady upomínání 1 750 Kč, úrokem z prodlení do 1.4.2026 ve výši 300,42 Kč a úrokem z prodlení z částky 23 781 Kč od 2.4.2026 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud tak přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem ve výši 1 386 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za 3 úkony právní služby po 400 Kč § dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni učinění úkonu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), a náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst.3 o.s.ř. dále náhrada DPH ve výši 21% , což představuje částku 315 Kč. V součtu tedy náklady řízení žalobce představují částku 3 201 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud nepřiznal žalobci odměnu a paušální náhradu za podání ze dne 21.5.2026 (č.l. 33 spisu), jímž doplnil k výzvě soudu žalobní tvrzení, neboť má za to, že s ohledem na skutečnost sporu ze spotřebitelského úvěru, měla být tato tvrzení již obsažena k žalobě a jejich doplnění následných podáním nelze klást k tíži žalovaného. Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).20. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, když soud neshledal důvody ke stanovení lhůty jiné, resp. neakceptoval návrh žalovaného na stanovení splátek ve výši 500 Kč, když takovou výši shledal, s ohledem na výši dluhu, jako rozpornou se zájmem věřitele na uhrazení dlužné částky v přiměřené době.