Žalobkyně se žalobou podanou dne 2.4.2026 původně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 56 436,11 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce spol. , právnická osoba, uzavřel s žalovaným distančním způsobem dne 27.7.2025 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 721457001, na základě níž poskytl žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč splatný dne 4.11.2025. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, když si vyžádal informace z databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a neměl tak pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru, požaduje žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 18.12.2025, po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny 45 000 Kč, smluvního úroku 11 436,11 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 56 436,11 Kč od 5.11.2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Podáním ze dne 10.7.2026 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky smluvního úroku 11 436,11 Kč, dlužné jistiny 4 031,35 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z těchto částek, které žalovaný zaplatil před podáním žaloby, od 20.1.2026 do zaplacení, a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 56 436,11 Kč od 5.11.2025 do 19.1.2026. Nadále se domáhala zaplacení částky 40 968,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20.1.2026 do zaplacení. Soud proto usnesením ze dne 13.7.2026, č.j. 5 , právnická osoba, /2026 - 47 řízení dle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. částečně zastavil.3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.4. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.5. Ze smlouvy o úvěru č. 721457001 ze dne 127.7.2025 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobkyně spol. , právnická osoba, s žalovaným jako dlužníkem. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 8 měsíčních splátkách po 8 231,35 Kč při sjednaném obchodním úroku 112 % p.a.6. Z upomínek ze dne 4.10.2025 a 4.11.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného opakovaně upozorňoval na prodlení se splácením úvěru, přičemž jej upozornil na možnost zesplatnění úvěru.7. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného , právnická osoba, . za měsíc červenec 2025 bylo zjištěno, že dne 21.7.2025 byla účet žalovaného připsána částka 400 000 Kč od , právnická osoba, partner, dne 27.7.2025 byl připsán úvěr od , právnická osoba, ve výši 45 000 Kč, dne 28.7.20255 odešla platba za nájem a služby ve výši 21 399 Kč.8. Žalobkyně k výzvě soudu neprokázala, zda a jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.9. Z předžalobní upomínky ze dne 16.1.2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 62 632,35 Kč, a to nejpozději do 3 dnů.10. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána postupní smlouvou ze dne 18.12.2025 ve spojení se seznamem postoupných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16.1.2026.11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.12. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.18. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.19. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.22. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, úvěruschopnost žalovaného neprověřila řádně. Žalobkyně, ač byla soudem vyzvána k prokázání tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k těmto tvrzením žádné důkazy, z nichž by bylo zřejmé, jakého pravidelného příjmu žalovaný dosahoval a v jaké výši byly jeho výdaje (jak na bydlení a živobytí, tak na splátky dalších úvěrů), nepředložila ani neoznačila. Přitom jen z částečného výpisu z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný neměl pravidelný příjem ve formě mzdy (z jednorázově připsané platby 400 000 Kč nelze učinit závěr o jejím právním základu), jeho náklady bydlení přesahovaly částku 21 000 Kč měsíčně. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru tj. 29 532,54 Kč, když ze strany žalovaného bylo dosud plněno 15 467,46 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 20.1.2026 (když splatnost nastala na základě předžalobní výzvy).23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (k částečnému zastavení došlo procesním zaviněním žalobkyně), a to v rozsahu 65,6 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení ve výši 31,2%. Náklady žalobkyně v řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 822 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za 3 úkony právní služby po 3 380 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění; za doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání včetně částečného zpětvzetí žaloby 10.7.2025 soud žalobkyni odměnu ani paušál nepřiznal, neboť uvedené mělo být již součástí podané žaloby), a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony x 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu. V součtu tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 14 312 Kč, z nichž žalobkyni na náhradě náleží 31,2 %, tj. 4 465,30 Kč.24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, když soud neshledal důvody ke stanovení lhůty jiné.