8 C 234/2020-57 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2020 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne [datum], pod [číslo]. Podle této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 4.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s dohodnutými poplatky a úrokem ve výši 2.901 Kč, v 45 splátkách po 154 Kč týdně. Žalobce uvedl, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze 2.900 Kč. Žalobce tak požadoval úhradu dlužné jistiny ve výši 2.557,33 Kč, poplatku ve výši 1.443,67 Kč, úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Ve věci se dne [datum] [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalované a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené formulářovým způsobem pod [číslo] dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná převzala od věřitele [právnická osoba] prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 4.000 Kč a zavázala se vrátit tuto částku spolu poplatkem ve výši 2.901 Kč, 667 Kč a 1.817 Kč a s úrokem ve výši 417 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit 6.901 Kč v 45 týdenních splátkách po 154 Kč. S žalovanou byla sepsána formulářová zákaznická karta téhož dne jako smlouva o zápůjčce. Podle této listiny žalovaná poskytl své osobní údaje, jméno, bydliště, údaje o dokladech totožnosti a telefonní kontakt. Dále uvedla, že žije u rodičů, důvodem půjčky byly neočekávané výdaje, nevlastnila vůz a měla 3 vyživovací povinnosti. K údajům o zaměstnání uvedla, že je v domácnosti. Uvedla výši mzdy 7.600 Kč a jako další příjem státní podporu 2.000 Kč. K výdajům uvedla, že hradí nájem ve výši 1.000 Kč, telefon 200 Kč a na domácnost 3.800 Kč. Údaje od žalované byly zástupcem věřitele ověřeny z občanského průkazu, výměru podpory a z dokladu o SIPO. Podle Tabulky umoření žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 2.900 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 24. 6. 2019, která byla podána k poštovní přepravě dne 7. 7. 2019. 6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byl nárok vůči žalované postoupen z původního věřitele na žalobce. <i>7. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.</i> <i>9. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> <i>10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobě není možné v celém rozsahu vyhovět. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od dlužníka jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by věřitel měl např. zkoumat a objektivně ověřovat nejen výši tvrzených příjmů, což v daném případě částečně učinil pouze ověřením výměru podpory, jak to vyplývá z karty zákazníka. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil žádné další kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalované a tak neověřil reálnost příjmů žalované, když nepožadoval doložení tvrzené mzdy ve výši 7.600 Kč měsíčně. Zejména však právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že vůči němu není vedena exekuce a že nemá žádné jiné dluhy, případně v jaké výši. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaný není evidován. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalované v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnosti dlužníka absolutně neplatná. 16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovanou přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaná získala 4.000 Kč a poté uhradila celkem 2.900 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1.100 Kč a rovněž je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení od data následujícího po doručení předžalobní výzvy podle § 573 o.z., kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle ustanovení § 1968 a 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.