13 C 155/2022-62 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 7.104 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný své závazky poté nehradil řádně a včas, a to ani po předžalobní výzvě ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se účastníci řízení nedostavili. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 3.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků do 30 dnů. - Z posouzení úvěruschopnosti žadatele, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněných údajů o jeho majetkových poměrech a dále na základě výsledků z centrální evidence exekucí, registru úvěrů [anonymizováno], registru kradených dokladů MV ČR a z evidence ISIR. Výsledek zkoumání úvěruschopnosti byl vyhovující. - Z rozpisu účelně vynaložených nákladů na upomínky, že žalobkyně požaduje úhradu nákladů za dvě upomínky ve výši 900 Kč a nákladů za inkaso ve výši 1.500 Kč. - Z výpisů z účtu, že žalovaný měl za poslední tři měsíce záporný konečný zůstatek a zpravidla plánované platby, které nemohly být provedeny z důvodu nedostatku disponibilního zůstatku na účtu. - Z výpisu z centrální evidence exekucí, že žalovaný neměl ke dni [datum] evidovány žádné exekuční tituly. - Z potvrzení o platbě a ze zprávy [právnická osoba], že žalovanému dne [datum] přišla na bankovní účet částka 3.000 Kč, přičemž žalovaný byl jediným majitelem a disponentem tohoto bankovního účtu. - Z upomínek žalobkyně na úhradu dluhu ze dne [datum], [datum] a [datum], a to včetně podacích lístků, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem a jediným disponentem. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněných údajů a na základě dotazů do bankovních evidencí a registrů. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 3.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, a zjištěný skutkový stav to potvrzuje. Žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nicméně došla k nesprávnému výsledku. Z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že tento měl pravidelně záporný konečný zůstatek a několik čekajících plateb, které nemohly být provedeny z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. Za takového stavu nemohla žalobkyně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného jako vyhovující, když z výpisů z účtu je zřejmé, že není schopen plnit další závazky řádně a včas. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně posoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele, nicméně se špatným výsledkem, a proto soud vyhodnotil toto zkoumání jako nesprávné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její zástupce k soudnímu jednání nedostavili, žalobkyně nemohla být o této skutečnosti poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., které může být provedeno výlučně na jednání. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 3.000 Kč bez dodržení své zákonné povinnosti (resp. bez reflektování špatné finanční situace žalovaného), dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 3.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 3.000 Kč coby plnění, které žalovaný od žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den [datum], tedy den následující po doručení žaloby ž