13 C 156/2022-69 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 102.994 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 77.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky společně se smluveným úrokem ve výši [anonymizováno] ročně žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas a do doby podání žaloby uhradil pouze částku 8.000 Kč. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne [datum] ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil (nicméně v průběhu dne svou neúčast osobně omluvil). Za žalobkyni se na jednání dostavila právní zástupkyně. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře, dodatku [číslo] k návrhu smlouvy, z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta a z informací pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 77.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně úroku v měsíčních splátkách po 3.984 Kč. - Z hodnocení klienta ze dne [datum], že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněných údajů o jeho majetkových poměrech. - Z výpisu záznamů z registru [příjmení] a z informací z [anonymizováno], že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného taktéž v těchto evidencích, přičemž vycházela ze skóre žalovaného ve výši [anonymizováno]. - Z historie pohybu na běžném účtu u [právnická osoba], že žalovanému chodila pravidelná výplata od zaměstnavatele [právnická osoba] v rozmezí od [částka] do [částka]. - Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy [právnická osoba], že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 77.000 Kč dne [datum] na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. - Z oznámení ze dne [datum], z výzev k zaplacení ze dne [datum], [datum] a [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. - Z karty klienta ze dne [datum], že poskytnutá částka žalovanému byla ve výši 77.000 Kč, přičemž tento uhradil do [datum] částku 8.000 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 77.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v hodnocení klienta a na základě evidencí [příjmení] a NRKI. Žalovaný na dluhu zaplatil do doby podání žaloby částku 8.000 Kč. Žalobkyně na jednání dne [datum] po zákonném poučení dle § 118a o.s.ř. uvedla, že navrhuje žalobě zcela vyhovět, když má za to, že je prokázán její nárok ze smlouvy o úvěru včetně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru žalobkyně žalovaný stvrdil svým podpisem pravost a úplnost poskytnutých údajů a je třeba presumovat jeho poctivost. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 77.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouze z hodnocení klienta, které obsahuje údaje poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze učinit závěr, že se jedná o dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně nedisponovala žádným dokladem o výdajích žalovaného (např. nájemní smlouvou prokazující zpravidla nejvyšší výdaj) a vycházela pouze z podpisu žalovaného, který jím stvrdil pravost a úplnost poskytovaných údajů. S názorem žalobkyně se nicméně soud neztotožnil a lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 77.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 77.000 Kč,