21 C 192/2023-48 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou dne [datum]. Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala úvěr nejprve ve výši [částka] a následně po navýšení úvěru ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Peněžní prostředky byly na účet žalované č. [bankovní účet] postupně zaslány počínaje dnem [datum]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka] nejpozději splatných dne [datum]. Žalovaná žalovanou částku neuhradila, a to ani přes zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neuznal, požaduje, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V podání z [datum] žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo], ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úroky ve výši [částka] ve lhůtě do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Zápůjční úroková sazba činila [anonymizováno] ročně (viz výpis z účtu a smlouva o úvěru [číslo]). Úvěr ve výši [částka] byl žalované poukázán na účet dne [datum] (viz výpis z účtu). Dne [datum] byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena další smlouva, v níž se se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úroky ve výši [částka] ve lhůtě do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Zápůjční úroková sazba činila [anonymizována dvě slova] ročně (viz smlouva o úvěru [číslo]). Úvěr ve výši [částka] byl žalované poukázán na účet dne [datum] (viz výpis z účtu). Dne [datum] byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena další smlouva, v níž se se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [anonymizováno] [částka] a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úroky ve výši [částka] ve lhůtě do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Zápůjční úroková sazba činila [anonymizována dvě slova] ročně (viz smlouva o úvěru [číslo]). Úvěr ve výši [částka] byl žalované poukázán na účet dne [datum] (viz výpis z účtu). Dne [datum] byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena další smlouva, v níž se se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úroky ve výši [částka] ve lhůtě do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Zápůjční úroková sazba činila [anonymizována dvě slova] ročně (viz smlouva o úvěru [číslo]). Úvěr ve výši [částka] byl žalované poukázán na účet dne [datum] (viz výpis z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne [datum] na žalobkyni pohledávku z výše uvedené smlouvy a tato skutečnost byla žalované oznámena dne [datum] (viz smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] (viz předžalobní upomínka vč. podacího lístku). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum]. 13. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustan