21 C 277/2023-88 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. [anonymizováno], kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum]. Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum], a to [anonymizováno] měsíčními splátkami po [částka] měsíčně, splatných vždy do 14. dne v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala žalobkyně především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na výši příjmu. Na základě uvedených skutečností banka zhodnotila výši příjmu jako dostatečnou k pokrytí splátek a životních výdajů. Žalobkyně pak stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu a vyměřila měsíční splátku úvěru. Žalovaný do dnešního dne žalovanou částku neuhradil, a to ani přes zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky s trvalým pobytem v České republice, soud se zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení) a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy. Soud tak dospěl k závěru, že podle čl. 1 a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí dané věci a podle čl. 4 bod 1 nařízení č. 864/2007 je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. S ohledem na to, že k nařízenému jednání dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalovaného postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav. 6. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne [datum], vč. přílohy, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala zřídit a vést účet pro žalovaného. 7. Z potvrzení o výši pracovního příjmu z [datum] bylo zjištěno, že žalovaný pracoval jako dělník v pracovním poměru na dobu neurčitou od [číslo] u [právnická osoba], [IČO], s čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců [částka]. 8. Z mimořádných výpisů z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek [částka] a konečný zůstatek [částka] (kredity: [částka] a debety [částka]. V období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek [částka] a konečný zůstatek [částka] (kredity: [částka] a debety [částka]. V období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek [částka] a konečný zůstatek [částka] (kredity: [částka] a debety [částka]). 9. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka ze dne [datum] bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že je žalovaný ženatý a bydlí v pronajatém bytě. 10. Z informací ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že byla provedena lustrace žalovaného v Bankovním registru klientských informací – CBCB. CBCB skóre činilo 562. Skóre CIS – platební schopnost bylo B, - důvěryhodnost – A. 11. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z [datum] bylo zjištěno, že celková výše úvěru měla činit [částka] a RPSN 10,37 % p.a., resp. 13,35 % p.a. 12. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ mPůjčka PLUS“ ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] společně se sjednaným úrokem ve výši 7,9 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jisty. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů a sazebník bankovních poplatků (viz Sazebníku bankovních poplatků, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů a Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob). 13. Z transakční historie bylo zjištěno, že dne [datum] došlo ke zřízení účtu. Dne [datum] byl poskytnut úvěr [částka]. Téhož dne byla tato částka převedena na účet [číslo] vedený u [právnická osoba] Následně, v období od [datum] do [datum] byl úvěr splácen. Dne [datum] došlo k poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Z historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaný celkem žalobkyni zaplatil [částka]. 14. Z výzvy ze dne [datum], vč. kopie vrácené obálky, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky v celkové výši [částka] s tím, že pokud k úhradě dlužné částky nedojde do 7 dnů od doručení této výzvy, je tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy. 15. Z výzvy ze dne [datum], vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 16. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 17. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). 18. Po právní stránce byla smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným posouzena jako smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. 19. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 24. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum]. 27. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitels