7 C 9/2021-217 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 9. 2020 domáhala zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanými uzavřela dne 17. 2. 2016 smlouvu o dílo, na jejímž základě se zavázala vyhotovit výstavbu vodovodní přípojky, kanalizační přípojky, přípojky elektrické energie a přípojky plynu (dále také jako “ dílo “) a žalovaní se za toto zavázali žalobkyni zaplatit částku v celkové výši 220 000 Kč s tím, že částku 110 000 Kč uhradili žalovaní žalobkyni do 10 dnů ode dne podpisu smlouvy o dílo a zbývající částku ve výši 110 000 Kč se zavázali uhradit po kolaudaci inženýrských sítí. Žalobkyně dílo v plném rozsahu provedla. Rozhodnutím odboru životního prostředí Městského úřadu , adresa, ze dne 5. 6. 2019, č. j. , Anonymizováno, -OŽP-56620/2019 a stavebního úřadu Městského úřadu , adresa, ze dne 18. 5. 2020, č. j. , Anonymizováno, 4466/2020 STU bylo následně dílo řádně zkolaudováno. Žalovaní však druhou část ceny ve výši 110 000 Kč žalobkyni neuhradili, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy ze strany žalobkyně.2. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 12. 2020 uvedli, že považují za nesporné tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky došlo dne 17. 2. 2016 k uzavření smlouvy o dílo, kterou se žalobkyně zavázala vyhotovit výstavbu vodovodní přípojky, kanalizační přípojky, přípojky elektrické energie a přípojky plynu a žalovaní se zavázali uhradit žalobkyni částku v celkové výši 220 000 Kč s tím, že částku 110 000 Kč uhradili žalovaní v souladu se smlouvou. Stejně tak činí žalovaní nesporným tvrzení žalobkyně o tom, že zbývající částku ve výši 110 000 Kč žalovaní již neuhradili, avšak na rozdíl od žalobkyně jsou žalovaní přesvědčeni o tom, že podmínky pro úhradu této částky nebyly splněny. Na předžalobní výzvu žalobkyně, která jim byla zaslána nestandardně prostřednictvím emailu, nadto bez zaslání daňového dokladu, aniž by tato výzva řádně identifikovala dílo či předmětnou kolaudaci díla, žalovaní žalobkyni prostřednictvím jejich právního zástupce sdělili, že zdržení, které při realizaci díla vzniklo, bylo značně dlouhé, kdy termín k dokončení díla byl do 30. 10. 2017. Zejména však upozornili žalobkyni na to, že dosud nedošlo k provedení díla ve smyslu § 2604 o.z. a § 2610 o.z., nejsou tak splněny podmínky pro zaplacení ceny za dílo, když doposud nedošlo k jeho protokolárnímu předání v souladu s čl. V. smlouvy. Pro případ, že by se soud neztotožnil s jejich právním názorem na neexistující splatnost ceny díla, žalovaní vznesli rovněž námitku promlčení. Podle nich by k promlčení daného nároku došlo 13. 5. 2020, když ze smlouvy o dílo se podává, že částka 110 000 Kč měla být uhrazena nejpozději do termínu doplatku kupní ceny uvedené ve smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy uvedeném v odst. 5.1 c) uzavřené mezi účastníky dne 17. 2. 2016, který říká, že „ doplatek ve výši 1 364 861 Kč se budoucí kupující zavazuje uhradit nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne podpisu kupní smlouvy prodávajícímu“, přičemž kupní smlouva byla mezi účastníky podepsána právě 13. 4. 2017 ( zaplaceno by tak mělo být do 13.5.2017 ), avšak k podání žaloby došlo až 30. 9. 2020, tedy po uplynutí obecné tříleté promlčení lhůty.3. Vzájemným návrhem dále žalovaní uplatnili vůči žalobkyni právo na zaplacení částky 40 000 Kč, kterou žalovaný uhradil žalobkyni jako údajný poplatek obci za připojení ČOV, přičemž žalovaní mají za to, že pokud byla částka 40 000 Kč skutečně poskytnuta jako poplatek za připojení kanalizační přípojky k ČOV, pak se jednalo o náklad pro zhotovení díla, přičemž toto plnění měla nést žalobkyně, nikoli žalovaní.4. Na vyjádření žalovaných reagovala žalobkyně replikou ze dne 11. 8. 2022, ve které uvedla, že týká-li se podmínek smlouvy, došlo k jejich řádnému naplnění, když žalobkyně řádně dílo vyhotovila, přičemž vyřídila i veškerá potřebná povolení k užívání přípojek, v souladu s uzavřenou smlouvou. Žalobkyně nepopírala, že dokončila dílo po termínu, avšak tato okolnost nemá dle žalobkyně žádný vliv na vznik nároku na zaplacení doplatku ceny díla. Nadto se jednalo o prodlení, které nemohla z velké části ovlivnit. Žalobkyně setrvala ve svém tvrzení, že druhá část ceny díla se stala splatnou dle čl. IV odst. 4.1 Smlouvy po kolaudaci inženýrských sítí, přičemž dne 18. 2. 2019 byl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby – část VN (čj. , Anonymizováno, 1947/2019 STU), dne 15. 3. 2019 byl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby–část NN (č. j. , Anonymizováno, 3191/2019 STU). Ke kolaudaci vodovodu a splaškové kanalizace došlo rozhodnutím odboru životního prostředí Městského úřadu , adresa, ze dne 5. 6. 2019, č. j. , Anonymizováno, -OŽP-56620/2019 a ke kolaudaci plynovodu a plynovodních přípojek došlo dne 18. 5. 2020, č. j. , Anonymizováno, 4466/2020 STU. Dle žalobkyně se smluvní strany evidentně dohodly, že se odchýlí od ustanovení § 2610 o.z. a navázaly splatnost ceny díla na kolaudaci inženýrských sítí, nikoli na jejich provedení. Co do údajného promlčení nároku na zaplacení částky 110 000 Kč pak žalobkyně argumentovala tím, že dle článku V. odst. 5. 1. písm. c) smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 17. 2. 2016 (dále jen „SOSB“) si smluvní strany ujednaly, že doplatek ve výši 1 364 861 Kč, se budoucí kupující (tedy žalovaní) zavázali uhradit nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne podpisu kupní smlouvy, přičemž v článku II. odst. 2. 2. SOSB si pak strany ujednaly, že k uzavření kupní smlouvy má dojít nejpozději 45 dní po vydání územního rozhodnutí na inženýrské sítě ( tj. do 15 dní od vydání ÚR byl budoucí prodávající povinen učinit výzvu k uzavření kupní smlouvy a ta pak musela být uzavřena do dalších 30 dní ). Tedy ze znění čl. IV odst. 4.1. smlouvy je zřejmé, že strany si ujednaly, že doplatek ceny díla bude zaplacen jednak 1) po kolaudaci inženýrských sítí a jednak 2) nejpozději do doplatku kupní ceny podle odst. 5. 1. písm. c) SOSB. Je však zřejmé, že tyto dvě podmínky současně nemohly nikdy nastat. Ke splatnosti doplatku kupní ceny podle odst. 5. 1. písm. c) mělo dojít nejdéle do 75 dní po vydání územního rozhodnutí, přičemž dle žalobkyně je absolutně nereálné, aby v této době došlo rovněž ke kolaudaci inženýrských sítí ( stavební řízení + realizace stavby + kolaudační řízení ). Dle logického výkladu, podle argumentu ad absurdum, nelze dospět k závěru, že by strany měly úmysl ujednat vzájemně naprosto rozporné termíny splatnosti doplatku ceny díla. Dle žalobkyně by pak žalovaní jen stěží přistoupili na ujednání, které by jim zakládalo povinnost zaplatit cenu díla ještě před kolaudací, dokonce před zahájením stavebních prací, tedy před tím, než by mohly reálně posoudit, zda žalobkyně dostála svým povinnostem a zda je dílo způsobilé k zamýšlenému účelu užívání. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že smluvní strany udělaly v jazykové formulaci termínu splatnosti v čl. IV odst. 4. 1. evidentní chybu, přičemž jejich úmyslem ke dni podpisu smlouvy bylo stanovit termín splatnosti části ceny díla na den, kdy bude dílo zkolaudováno a/nebo na termín doplatku kupní ceny podle odst. 5. 1. písm. c) SOSB, podle toho však, který z termínů nastane později. Jinak řečeno, strany za každých okolností zamýšlely stanovit termín splatnosti doplatku ceny díla na den po kolaudaci inženýrských sítí. Při formulaci termínu splatnosti si však neuvědomily, že termín doplatku podle odst. 5. 1. písm. c) SOSB, nemůže reálně nikdy nastat po termínu kolaudace inženýrských sítí. Je tedy potřeba vyložit ujednání dl. IV. odst. 4. 1. smlouvy podle úmyslu stran a to sice tak, že splatnost díla nastala ke dni vydání posledního z kolaudačních rozhodnutí. Při výkladu právního jednání je nepsaným pravidlem právní předpoklad, podle něhož žádný normotvůrce ( tedy ani smluvní strany ) nezamýšlí dát jím tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky ( sp.zn. I. ÚS 2337/21 ). Při výkladu právního jednání je třeba dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy nad formálním projevem této vůle.5. Žalobkyně neuznala ani nárok žalovaných na zaplacení částky 40 000 Kč, neboť tato částka sloužila jako poplatek obci za připojení kanalizační přípojky k ČOV a nebyla v žádném případě součástí předmětu smlouvy, když ve smlouvě o takovém poplatku není žádné zmínky. Předmětem smlouvy byla výstavba vodovodní a kanalizační přípojky, dále přípojky elektrické energie a plynu a spolu s tím související obstarání stavebního povolení a územního rozhodnutí na výstavbu přípojek. Kdyby zaplacení poplatku bylo součástí povinnosti žalobkyně, bylo by to ve smlouvě zajisté uvedeno. Nárok žalovaných nemá oporu v žádném smluvním ujednání ani ve znění žádného právního předpisu. Svým podáním ze dne 6. 1. 2023 dále žalobkyně doplnila, že tento poplatek uhradili žalovaní obci, a učinili by tak vždy, pokud by zamýšleli připojit se na ČOV, tedy zcela bez souvislosti s realizací díla. Obec totiž od vlastníků pozemků určených k zastavění stavbou rodinného domu vybírá finanční příspěvky na financování rozšíření kapacity ČOV v obci , adresa, , svůj souhlas s připojením přípojk