9 C 15/2023-23 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne [datum] nárok na zaplacení částky celkem 30 370 Kč sestávající z jistiny ve výši 25 000 Kč, a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 370 Kč. Nárok odvozovala z titulu pohledávky, jež jí byla smlouvou ze dne [datum] postoupena společností [právnická osoba], [IČO]. Tato uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 6 000 Kč, následně navýšenou na částku 25 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neměla námitek. Žalovaná se k této výzvě rovněž nevyjádřil, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] v elektronické podobě, když žalovaná uhradila tzv.verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, následně pak společnost [právnická osoba] poskytla žalované částku 6 000 Kč, převodem na účet žalované dne [datum], následně dne [datum] částku 19 000 Kč, obě částky na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku spolu s příslušenstvím do [datum] bez prodloužení. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu smlouvy [číslo] výpisů z účtu u [právnická osoba] č. účtu: [číslo]. 4. Žalovaná byla dopisem z [datum] vyzvána k zaplacení dlužné částky a vyrozuměna o postoupení pohledávky na základě smlouvy z [datum]. Dopis byl odeslán [datum]. 5. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a současně upozorněna na možnost podání žaloby k soudu. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Listina byla podepsána dne [datum] (rámcová smlouva). Ze seznamu pohledávek soud dále zjisti, že byla postoupena pohledávka za žalovanou. O postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 7. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, k tomuto žalobkyně ničeho dalšího nedoložila. 8. Na základě těchto zjištění učinil soud následující závěr skutkového stavu. Na základě smlouvy z [datum], uzavřené v elektronické podobě, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 6 000 Kč, následně 19 000 Kč, bezhotovostně, převodem na účet. Naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku spolu s příslušenstvím této společnosti či na výzvu žalobkyně, která nabyla práva s touto pohledávkou spojená, uhradila, a zároveň že by jakkoliv byla zkoumána schopnost žalované splatit tento závazek. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., kdy zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění zákonné předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků takového posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 19. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Ze strany žalobkyně nebylo v tomto ohledu doloženo ničeho. Lze shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležito