3 C 52/2022-144 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 16. 3. 2022 žalobu ve věci výše rubrikované. Tvrdil, že je zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 8. 4. 2016. Dne 30. 11. 2022 mu zaměstnavatel dal výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Výpověď je neplatná. Jednak protože nebyla žalovanému doručena, jednak protože odkazuje na pracovnělékařský posudek, který byl následně zrušen. Neexistuje tak žádný podklad pro výpověď. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že se pokusil předat výpověď žalovanému, avšak žalovaný ji odmítl převzít. To je situace rovnocenná doručení. Dále tvrdil, že žalovaný byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Dne 23. 11. 2021 provedl smluvní poskytovatel zdravotních služeb [právnická osoba] mimořádnou lékařskou prohlídku žalovaného a vydal lékařský posudek sp. zn. C 32640 o tom, že žalovaný pozbyl zdravotní způsobilost konat dosavadní práci. Na jeho základě dal žalovaný žalobci výpověď. 3. Podle ust. § 50, odst. 1, 2 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů platí, že výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce platí, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost. Podle ust. § 72 zákoníku práce platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Podle ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce platí, že písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce platí, že se písemnost považuje za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne, nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. 4. Vznik pracovního poměru žalobce soud ověřil z pracovní smlouvy z 8. 4. 2016, ve znění jejích dodatků z 12. 12. 2016 a 20. 6. 2017 Smlouva obsahuje ujednání o druhu práce (dělník hutní dřevovýroby – převin), o místě výkonu práce ([obec]) i o datu nástupu do práce (11. 4. 2016), je písemná a není důvodu k pochybnostem o její platnosti. Žalobce pracoval pro žalovaného jako dělník na pozici. Tato skutečnost ani nebyla mezi stranami sporná. 5. Žalobce předložil soudu výpověď, dle úpravy listiny zjevně připravenou v textovém editoru na počítači. Soud z ní zjistil obsah jejího odůvodnění:„ …podle § 52 písm. e) zákona č. 262/2006, zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů …, z důvodu, že jste na základě lékařského posudku smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb zaměstnavatele [právnická osoba] [číslo] [obec], [ulice a číslo], [IČO] (jeho lékaře [titul] [jméno] [příjmení]) ze dne 23. 11. 2021 pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost dále konat dosavadní práci DHD, převin pro tzv. obecné onemocnění“ Výpověď podepsala za zaměstnavatele vedoucí personálního odboru žalovaného [titul] [jméno] [příjmení]. Listina dále obsahuje předepsaný text„ Převzal ve [obec] dne [datum] v ….. hodin:“ a dále o řádek níže předepsané jméno a příjmení žalobce. Podpis žalobce na listině chybí, namísto toho jsou na ní podpisy M. [příjmení] a H. [příjmení] na potvrzení, že žalovaný odmítl listinu převzít (ručně připsaný text„ odmítl převzít 30.11.2021 9.58“) Ve výpovědi je dále uvedena 2měsíční výpovědní doba, jež měla uplynout 31. 1. 2022. Je zjevné, že žalobce podal žalobu včas – ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce. Ve výpovědi je uvedeno, že byla předem projednána s odborovou organizací. 6. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že vedla jednání se žalovaným dne 30. 11. 2021 v kanceláři personálního oddělení žalovaného. U jednání byly i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Když žalovaný odmítl skončení pracovního poměru dohodou, připravila na počítači písemnou výpověď z pracovního poměru, listinu vytiskla a předložila ji žalovanému. Žalovaný si ji přečetl, požádal, aby se mohl telefonicky poradit, s listinou odešel z kanceláře na chodbu, tam telefonoval, po návratu do kanceláře řekl, že listinu nepodepíše. Na žádost svědkyně tedy obě další svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na listině potvrdily, že ji žalobce odmítl podepsat. Žalobce poté požádal, aby si listinu mohl odnést s sebou, což mu však svědkyně neumožnila. Jiným způsobem mu již výpověď nedoručila. 7. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že byla při předání výpovědi žalobci. Průběh jednání popsala stejně jako [titul] [příjmení] - když žalovaný odmítl dohodu o rozvázání pracovního poměru, řekla mu [titul] [příjmení], že s ním ukončí pracovní poměr výpovědí pro ztrátu zdravotní způsobilosti a předala mu písemnou výpověď, žalobce požádal, aby si mohl zatelefonovat, odešel z kanceláře, po několika minutách se vrátil a řekl, že odmítá listinu podepsat. [titul] [příjmení] požádala obě svědkyně o potvrzení, že žalobce odmítá listinu podepsat. 8. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla obdobně – byla přítomna při předání výpovědi spolu s oběma s předešlými svědkyněmi. Když žalobce odmítl dohodu o ukončení pracovního poměru, dala mu [titul] [příjmení] výpověď pro zdravotní nezpůsobilost. Žalobce si výpověď přečetl, požádal, aby si mohl zatelefonovat a na několik minut vzdálil. Po návratu řekl, že výpověď nepodepíše a [titul] [příjmení] požádala obě svědkyně, aby potvrdily podpisem, že žalobce odmítl výpověď převzít. 9. Při posouzení výpovědí svědkyní a žalované v jejich souvislostech tak soud dovodil, že žalobce odmítl převzít písemnou výpověď. [titul] [příjmení] sice vypověděla, že požádala o potvrzení, že žalobce odmítl listinu podepsat, avšak tento rozpor soud hodnotí jako nevýznamný s ohledem na obsah listiny, z něhož je zřejmé, že podpis žalobce měl být potvrzením o jejím převzetí, a s ohledem na to, že výpovědi svědkyní jsou v ostatních směrech vzájemně souladné. Soud neuvěřil výpovědi žalobce, který vypověděl, že mu listina s výpovědí vůbec nebyla předána a že mu nebylo umožněno, aby se seznámil s jejím obsahem. Výpověď žalobce se soudu jeví jako osamocená a nepřesvědčivá, když žalobce jednání situoval až na 26. 1. 2022. Soud nepřehlédl, že žalobce měnil svá tvrzení k otázce doručení výpovědi. V žalobě tvrdil, že mu žádná výpověď nebyla předložena, tj. žalovaný se mu ji nepokusil předat, že při jednání 30. 11. 2021 mu nebyla vůbec předložena listina s výpovědí a jednání se omezilo na pokus zaměstnavatele přesvědčit žalobce k rozvázání pracovního poměru dohodou, že při tomto jednání mu nebyla předána žádná listina a že se teprve později dozvěděl, že mu měla být předložena výpověď z pracovního poměru a tu měl odepřít převzít. Žalovaný změnil stanovisko při jednání soudu 25. 4. 2022 - projevil ochotu učinit nesporným, že se mu žalovaný pokusil předat listinu, o které tvrdil, že jde o výpověď, že ji žalobce odmítl převzít a neměl možnost se s listinou seznámit. Při posledním jednání pak žalobce vypověděl, že při jednání hovořili o 2 listinách (jež označil jako výpověď dohodou a výpověď podle zákoníku práce). Změna procesního postoje žalobce se soudu jeví jako významná při hodnocení jeho výpovědi. Soud má za to, že žalobce mění svoje tvrzení podle aktuální procesní situace, proto i jeho výpověď je třeba hodnotit s tímto vědomím a je možno z ní vycházet pouze tam, kde je podpořena jinými důkazy (jako např. v té části, kde vypověděl, že mu nebylo umožněno, aby si z jednání s sebou odnesl listinu s výpovědí – shodně vypověděla [titul] [příjmení]). 10. Soud má tedy za prokázané, že dne 30. 11. 2021 žalovaný odmítl převzít písemnou výpověď, a na tu je tak třeba hledět jako na doručenou. Na tom již nic nemění zjištění, že poté žalobce neúspěšně požádal, aby si listinu mohl vzít s sebou domů. Při této žádosti již bylo možno považovat listinu za doručenou, ve smyslu ust. § 334 odst. 1 zákoníku, a odmítnutí žádosti žalobce takový stav nezměnilo. 11. Žalobce argumentoval poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, 21 Cdo 3278/2010 (s právní větou: Při osobním doručování písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 zák. práce