6 C 169/2021-21 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 2. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 488 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 8. 12. 2013 s právní předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit s dalšími poplatky v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Své povinnosti neplnil řádně a včas a dluží na jistině 9 564,29 Kč, na poplatku 6 579,95 Kč, na úroku 3 136,04 Kč, na úroku z prodlení 2 115,71 Kč a dále smluvní úrok 19,98 % ročně a zákonný úrok od 23. 9. 2016 do zaplacení z jistiny 9 564,29 Kč. Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 28. 3. 2013 smlouvu o půjčce [číslo] na částku 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit s dalšími poplatky v 60 týdenních splátkách po 613 Kč. Své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas a dluží na jistině 7 312,98 Kč, na poplatku 5 030,78 Kč, na úroku 3 418,65 Kč, na úroku z prodlení 1 595,12 Kč a dále smluvní úrok 19,98 % ročně a zákonný úrok od 23. 9. 2016 do zaplacení z jistiny 7 312,98 Kč. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě samé se nevyjádřil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016 a o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž informován dopisem postupitele ze dne 22. 9. 2016. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Smlouvou ze dne 28. 3. 2013 je prokázáno, že žalovaný jako dlužník uzavřel se společností [právnická osoba], jako věřitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s úrokem 19,98 % ročně v kapitalizované výši 2 554 Kč, poplatkem za administrativní činnosti 3 801 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 10 366 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 613 Kč. Při žádosti o zápůjčku žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 22 000 Kč, což věřitel ověřil výplatními páskami a dále specifikoval výdaje na bydlení 5 500 Kč, telefon 1 000 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč a další závazky a výživné ve výši 2 500 Kč a 1 300 Kč. 5. Smlouvou ze dne 8. 12. 2013 je prokázáno, že žalovaný jako dlužník uzavřel se společností [právnická osoba], jako věřitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s úrokem 19,98 % ročně v kapitalizované výši 1 277 Kč, poplatkem za administrativní činnosti 1 901 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 183 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. 6. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 20 000 Kč a 10 000 Kč v hotovosti dle smluv [číslo] ze dne 28. 3. 2013 a [číslo] ze dne 8. 12. 2013, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. 9. Co se týče smlouvy [číslo] shledal soud ujednání o úroku přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB). Ohledně poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní výběr splátek v místě bydliště dlužníka soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele zápůjčky a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Poplatky byly ve smlouvě samotné sjednány jasně, určitě a předvídatelně a zákon takové ujednání nezakazuje. Poplatek 3 801 Kč za administrativní činnost proto soud posoudil jako přiměřený. Naopak poplatek za hotovostní inkaso splátek shledal jako nepoctivý, nepřiměřený a odporující dobrým mravům, neboť se jedná o neodůvodněné náklady věřitele sjednané za účelem navýšení nákladů dlužníka. Soud nesporuje, že s inkasem poplatku v bydlišti dlužníka vznikají určité náklady, avšak v daném případě se jedná o adhezní smlouvu připravenou věřitelem, který nastavil způsob hotovostní úhrady v podobě týdenních splátek a nikoliv měsíčních, čímž by byly jeho náklady za inkaso podstatně sníženy. Rovněž je soudu z obdobných smluv věřitele známo, že výše tohoto poplatku roste s výší zapůjčené částky, ačkoliv náklady na inkaso splátek by měly být logicky stejné, ať je splátka 300 Kč nebo 1 000 Kč Náklady spojené inkasem splátek v místě bydliště dlužníka tak byly podle soudu ze strany věřitele nepoctivě a uměle navýšeny za účelem navýšit náklady dlužníka, a proto soud posoudil ujednání o takovém poplatku jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o zápůjčce a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu platnou. Dosud zaplacenou částku 24 377 Kč a 1 083,24 Kč soud započetl na úrok ve výši 2 554 Kč, na administrativní poplatek ve výši 3 801 Kč a ve zbytku 19 105,24 Kč na jistinu. K úhradě tak zbývá pouze jistina ve výši 894,76 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni sjednaný úrok ve výši 19,98 % ročně od 22. 5. 2014 (tj. od splatnosti poslední splátky úvěru) do zaplacení z jistiny 894,76 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 22. 5. 2014 (tj. od splatnosti poslední splátky úvěru, neboť žalovaný s ohledem na úhradu neplatného poplatku nemohl být v prodlení s úhradou jednotlivých splátek) z jistiny 894,76 Kč podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadované jistiny, úroku a úroku z prodlení žalobu zamítl. 10. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ohledně smlouvy [číslo] soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o zápůjčce. Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem v zákaznické kartě, přičemž tyto údaje ověřil příslušnými listinami. Při sjednané výši zápůjčky a týdenní splátky soud po zhodnocení příjmů a nijak nepodhodnocených výdajů neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednanou zápůjčku řádně splácet. 11. Co se týče smlouvy [číslo] ze dne 8. 12. 2013, žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, že podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně a odpovědně zkoumala, zda bude dlužník schopen zápůjčku splácet. K posouzení těchto skutečností přitom nelze použít prohlášení dlužníka v zákaznické kartě ze dne 28. 3. 2013, neboť za téměř 9 měsíců od vyhotovení dotazníku mohlo nepochybně dojít k podstatné změně majetkových poměrů dlužníka. Věřitel tedy nepostupoval odpovědně a s péčí řádného hospodáře, pokud žalovanému zápůjčku poskytl. Smlouva je proto neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).