86 C 13/2022-94 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 143 152 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 15. 6. 2021 smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 59,83 % ročně ve 42 měsíčních splátkách po 5 919 Kč počínaje červencem 2021. Žalovaný dohodnuté podmínky splácení neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek a v důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení ve výši 400 Kč. Současně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 19. 9. 2021, kdy jistina a úrok činily 114 844,55 Kč Ani po zesplatnění žalovaný nic neuhradil. Dále bylo sjednáno, že v případě nezaplacení jistiny ke dni zesplatnění má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Tuto pokutu vyčíslila ke dni podání žaloby v částce 26 528,04 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani nepředložil žádné důkazy. 3. V řízení byly ke zjištění skutkového stavu provedeny následující důkazy. 4. Návrhem žalovaného ze dne 15. 6. 2021 a jeho akceptací ze strany žalobkyně je prokázáno uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 100 000 Kč a žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po 5 919 Kč vždy k 14. dni v měsíci počínaje červencem 2021. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 59,83 % ročně. Celková částka k zaplacení činila 240 576 Kč a předpokládané RPSN bylo 79,29 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 30 dnů byla v čl. 6 Smlouvy sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, splatná vždy k 10. dni po jejím vzniku. Po zesplatnění úvěru právo na smluvní pokutu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut činí max. 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále bylo v čl. 6 Smlouvy sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka. U každé splátky, se kterými se dlužník ocitne v prodlení o délce 15 dnů, činí výše nákladů 200 Kč a právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky vždy patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Splatnost nákladů byla sjednána vždy k 10. dni po jejich vzniku. Podle čl. 6 Smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde k automatickému zesplatnění úvěru a jistina, úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů se stávají okamžitě splatnými, přičemž úroky dosud nezaplacené se stávají součástí„ nové“ jistiny, která je splatná v den zesplatnění. Podle čl. 6 Smlouvy jestliže nebude nová jistina uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká dlužníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně. Návrh žalobce je podepsán číselným kódem [číslo]. Dne 15. 6. 2021 žalovaný rovněž podepsal předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. 5. Podle výpisu z účtu žalobkyně byla na účet [bankovní účet] dne 15. 6. 2021 zaslána 1 Kč s variabilním symbolem [číslo], který představoval jedinečný kód k podpisu úvěrové smlouvy. Stejného dne přišla žalobkyni sms zpráva: Souhlasim [jméno] [příjmení] [číslo]. 6. V listině nazvané Hodnocení klienta ze dne 15. 6. 2021 žalovaný uvedl své příjmy z důchodu 16 791 Kč a označil své měsíční výdaje 3 860 Kč na životní potřeby a 2 603 Kč na bydlení. Příjmy žalovaný doložil výpisy ze svého účtu [bankovní účet] za měsíc květen a červen 2021. Žalobkyně prověřila žalovaného v registru dlužníků s negativním výsledkem. 7. Výpisem z účtu žalobkyně je prokázáno, že dne 16. 6. 2021 byla na účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy, převedena částka 100 000 Kč. Podle přehledu splácení žalovaný na úvěr nic nezaplatil. 8. Výzvami ze dne 16. 8. 2021 a 14. 9. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost automatického zesplatnění v případě prodlení s úhradou delším než 65 dnů. Dopisem ze dne 19. 9. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru v důsledku prodlení se splátkou delším než 65 dnů a vyzvala žalovaného k úhradě částky 116 624 Kč ve lhůtě 10 dnů od odeslání výzvy. 9. Dopisem žalobkyně ze dne 20. 4. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. 10. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Soud na základě skutkových tvrzení obsažených žalobě uzavřel, že žalobkyně uzavřela dne 15. 6. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovanému byl na jeho účet zaslán jedinečný kód, kterým následně vyjádřil svou vůli smlouvu uzavřít. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Přestože je ujednání o výši smluvního úroku projevem volného ujednání smluvních stran a jeho maximální výše není zákonem upravena, není tato skutečnost překážkou pro posouzení, zda je ujednání o výši úroku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť neúměrné zatížení dlužníka ve prospěch věřitele nelze společensky a spravedlivě akceptovat. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, čj. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad [název] (viz Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – Domácnosti a NISD na spotřebu – fixace sazby 1 až 5 let) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky 6,98 % p. a. Sjednaný úrok ve výši 59,83 % p. a. tento obvyklý úrok podstatně převyšuje. Byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze téměř devítinásobný úrok oproti obvyklému bankovnímu úroku považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud proto shledal, že úrok byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je neplatný podle § 580 odst. 1 o. z. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák. 13. Ujednání o úroku je nedílnou obligatorní součástí úvěrové smlouvy a bez takového ujednání by úvěrová smlouva nemohla vzniknout. Nová právní úprava v ust. § 1802 o. z. prakticky kopíruje ust. § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, na základě kterého bylo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, judikováno, že ne