6 C 12/2026-72 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 16 884 Kč s přísl. Tvrdila, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela dne 20. 10. 2008 s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, na částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku včetně poplatku 10 440 Kč vrátit do 28. 10. 2009. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas. Uhradil pouze 8 556 Kč, když poslední úhradu provedl 31. 3. 2009, a dluží 9 955 Kč na jistině, 6 929 Kč na poplatku, 9 350,90 Kč na kapitalizovaném úroku od 5. 11. 2009 do 15. 5. 2017 a dále úrok z prodlení od 16. 5. 2017 do zaplacení.2. V průběhu řízení žalovaný uhradil 19 257 Kč dne 13. 11. 2025 a žalobkyně vzala žalobu pro tuto částku zpět, když 9 906,10 Kč započetla na jistinu a 9 350,90 Kč na kapitalizovaný úrok z prodlení od 5. 11. 2009 do 15. 5. 2017. Soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil podle § 96 o. s. ř.3. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil.4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 15. 5. 2017, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Současně byla také předložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, a proto je žalobkyně oprávněna k podání žaloby.5. Smlouvou ze dne 20. 10. 2008 je prokázáno, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce částky 15 000 Kč. K předání této částky došlo v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč.6. Dnem 7. 5. 2018 je datována předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně adresovaná žalovanému, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě do 14. 5. 2018. Upomínka obsahuje i upozornění na soudní vymáhání dluhu v případě nezaplacení. Odeslání upomínky dne 9. 5. 2018 je prokázáno poštovním podacím lístkem.7. Podle § 3028 odst. 3 o. z. soud posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) a podle zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.9. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.10. Soud dospěl na základě listinných důkazů k závěru, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí půjčky žalovanému ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 10 440 Kč, celkem 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách. Ačkoliv částka 10 440 Kč byla ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, posoudil soud toto ujednání jako sjednaný úrok dle § 658 odst. 1 obč. zák. Ve smlouvě totiž není konkrétně definováno, za jaké služby byl poplatek vyčíslen a navíc z obdobných žalob podaných žalobkyní u zdejšího soudu vyplývá, že tento poplatek je v každé smlouvě vyčíslen v jiné výši (čím vyšší půjčka, tím vyšší poplatek). Pokud by se snad opravdu mělo jednat pouze o poplatek kompenzující náklady věřitele před uzavřením smlouvy, bylo by logické, aby byl tento poplatek u všech smluv stejný nebo obdobný bez ohledu na výši zapůjčené částky. Není ani věrohodné, že by právní předchůdce žalobkyně požadoval pouze kompenzaci nákladů spojených s poskytnutím půjčky bez toho, aby měl z poskytnutí půjčky nějaký finanční profit. Ve skutečnosti se proto jedná o úrok, tj. o odměnu věřitele za poskytnutí půjčky (tzv. cena peněz).11. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, čj. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.13. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD (viz Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky cca 13,61 % p. a. Sjednaný úrok tento obvyklý úrok podstatně převyšuje. Byť byla půjčka poskytována nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze úrok cca 113 % p. a. (odpovídající uvedené částce 10 440 Kč) oproti obvyklému považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud proto shledal, že úrok byl sjednán v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák. a je neplatný ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.14. Žalovaný v rámci neplatné smlouvy obdržel částku 15 000 Kč, čímž se vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil, a tuto částku musí žalobkyni vrátit bez dalších dohodnutých poplatků. Žalovaný dosud uhradil částku 27 813 Kč, z toho 8 556 Kč do 31. 3. 2009 a 19 257 Kč dne 13. 11. 2025. Celá jistina 15 000 Kč byla splacena 13. 11. 2025.15. Jelikož splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, je podle § 1958 o. z. dnem splatnosti bezdůvodného obohacení 27. 10. 2025, neboť dopisem ze dne 15. 5. 2017 byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení. Podle dokladu o odeslání byla zásilka podána 15. 6. 2017 a v souladu s ust. § 573 o. z. byla zásilka zaslaná do cizího státu doručena žalovanému 30. 6. 2017 a žalovaný se ocitl 11. 7. 2017 v prodlení s úhradou části jistiny 6 444 Kč, a to až do 13. 11. 2025, kdy byla celá jistina uhrazena. Kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši od 11. 7. 2017 do 13. 11. 2025 činí 4 329 Kč. Protože žalovaný uhradil kromě jistiny 15 000 Kč ještě 12 813 Kč, je zřejmé, že zaplatil také celý dlužný úrok z prodlení. Soud proto žalobu zamítl.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1, 2 o.s.ř. Žalovaná požadovala 16 884 Kč, přičemž bylo zjištěno, že ke dni podání žaloby činil její nárok pouze 6 444 Kč v podobě nezaplacené jistiny. Ta byla doplacena až v průběhu řízení, proto v této části byla žaloba důvodná. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná v rozsahu 38 % a žalovaný byl úspěšný ve zbývajícím rozsahu 62 %. Žalovaný má tudíž právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 24 %. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádném z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.