16 C 418/2020-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 21 411 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] jako úvěrujícím (ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na společnost [právnická osoba]) Smlouvu o úvěru č. 11 2017. Pohledávka vůči žalované vyplývající ze Smlouvy o úvěru byla postoupena společností [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], která jej následně smlouvou ze dne 26.5.2020 postoupila žalobci; o postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn. Podle Smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000,00 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný se Smlouvou o úvěru zavázal původnímu věřiteli poskytnutý úvěr vrátit ve 13 pravidelných rovnoměrných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslednísplátka byla splatná ke dni 12.01.2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl v hotovosti dne [datum], což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě o úvěru. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze Smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Z titulu Smlouvy o úvěru je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 13 500,00 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného má žalobce, kromě práva na zaplacení dlužné žalované částky dle Smlouvy o úvěru, rovněž právo na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny úvěru od 13.01.2019 do zaplacení, a dále na dohodnutou smluvní pokutu, která je uplatňována jako samostatný nárok níže. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou. Dle článku V. Smlouvy o úvěru je dlužník (žalovaný) povinen zaplatit věřiteli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobcem je v souladu s článkem V. Smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 13 500,00 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od 13.01.2019 do 20.08.2020. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 586 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x 13500 x 586 = 7 911,00 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Ke stavu věci soud provedeným dokazováním zjistil následující skutečnosti. Dle smlouvy o úvěru číslo 11 2017 právní předchůdce žalobkyně označený jako úvěrující uzavřel prostřednictvím zprostředkující osoby se žalovanou označenou jako dlužník smlouvu, v níž se zavázal žalované poskytnout částku 10 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Ve smlouvě bylo ujednáno, že úvěr je poskytnut na 13 měsíců za úroky ve výši 21 % ročně. Smluvní strany se dále dohodly, že dlužník zaplatí,,celkové náklady spotřebitelského úvěru,, ve výši 7 300 Kč. Bylo tedy sjednáno, že dlužník se zavazuje uhradit věřiteli 13 měsíčních splátek po 1 300 Kč celkem 17 300 Kč. Podle ujednání v části V smlouvy platí, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení s tím, že žalobkyně zároveň může požadovat též zákonný úrok z prodlení. V téže části smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení s kteroukoli splátkou může věřitel vyzvat k plnění a poskytnout lhůtu 30 dnů k plnění, po té prohlásit úvěr za splatný. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z listiny předpis splátek ke smlouvě o úvěru soud zjistil, jakým způsobem měl být poskytnutý úvěr splacen. Z listiny předžalobní upomínka – výzva je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 24.7.2020, který byl odeslán téhož data, k bezprostřední úhradě dluhu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno žalované dne 24.7.2020. Předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavření posuzované smlouvy. 4. Účastníky uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ) a předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením podle ustanovení § 86 přistoupil k tvz. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle tohoto ustanovení povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, což učinil. 5. Dle ustanovení § 2395 a násl. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Částku označenou ve smlouvě jako,,celkové náklady spotřebitelského úvěru,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že její jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako poplatek za uzavření smlouvy 400 Kč, správu úvěru 2 200 Kč a hotovostní výběr splátek 1 900 Kč. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Soud nepochybuje o tom, že poskytovatel peněžních prostředků má s poskytnutím peněžních prostředků a správou svých pohledávek spojenou určitou administrativní činnost. Pokud však za tuto činnost požaduje poplatky, musí být podle přesvědčení soudu zjevné, jaké plnění se žalované dostane, tedy za co skutečně platí. Jelikož toto ve smlouvě řádně uvedeno, vyjma poplatku za inkaso splátek, nebylo, považuje soud tato ujednání za zastření skutečného účelu těchto poplatků, kterým je pouze navýšení platební povinnosti žalované, tedy zvýšení ceny peněž, které ji byly poskytnuty. V případě poplatku za hotovostní inkaso splátek soud dospěl k závěru, že hotovostní inkaso je jen zdánlivou nabídkou vedlejší služby, neboť z obsahu formuláře je zřejmé, že jde o jediný, žalobkyní určený způsob splácení a žalovaná nemá možnost jej odmítnout. Z uvedeného důvodu tak v daném případě inkasní poplatek považuje pouze za poplatek, který dále zvyšuje platební povinnost žalované, tedy cenu poskytnutých peněžních prostředků. Veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení zhodnotil jako úplatu za poskytnuté peněžní prostředky. Tyto poplatky ve svém součtu více než pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Tyto poplatky ve svém součtu více než pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z. 7. Takováto výše úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zj