23 C 89/2021-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy byly žalované dne 15. 12. 2014 poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 2 000 Kč za poplatek 660 Kč se splatností do 14. 1. 2015 při roční úrokové sazbě ve výši 401,50%. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradila žalobkyni ničeho a proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně od 17. 1. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalované v hotovosti částku 2 000 Kč za poplatek 660 Kč se splatností do 14. 1. 2015 při roční úrokové sazbě ve výši 401,50%. Před poskytnutím uvedené částky předchůdkyně žalobkyně nepřezkoumala schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila. 6. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1 970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 12. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. 13. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť v žalobě netvrdila žádné skutečnosti ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz k prokázání úvěruschopnosti žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, předchůdkyně žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uvedená smlouva je tak absolutně neplatná. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne [datum] a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o chybějících skutkových tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 14. V řízení naopak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni dosud na tuto částku neuhradila ničeho. Částka 2 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dluhu dne 26. 1. 2018, doručena žalované byla dne 31. 1. 2018 v souladu s ustanovením § 573 o.z., dne 1. 2. 2018 měla žalovaná plnit a ode dne 2. 2. 2018 je tedy žalovaná v prodlení. 15. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 000 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 1 016 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (490,49 Kč, tj. 15,91%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (3 082,44 Kč, tj. 84,09%) při výsledku 68,18% z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.