23 C 183/2021-36 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Sokolově dne 15. 10. 2021 se žalobce po žalované domáhal vyklizení bytu [číslo] kategorie 1., o velikosti 1+2, v 1. podlaží bytového domu [adresa], jenž je součástí pozemku [anonymizována dvě slova], v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], nacházející se na adrese [adresa žalobkyně a žalované], (dále jen„ byt“). K odůvodnění tohoto svého nároku žalobce uvedl, že jako vlastník předmětné bytové jednotky uzavřel prostřednictvím Bytové organizace [obec], příspěvkové organizace, [IČO], se sídlem [adresa], se žalovanou dne 22. 3. 2020 smlouvu o nájmu bytu, a to na dobu od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně a včas nehradila ve smlouvě sjednané nájemné, žalobce se rozhodl s žalovanou smlouvu neprodloužit a dne 7. 12. 2020 vyzval žalovanou k opuštění bytové jednotky ke dni skončení nájmu, tedy ke dni 31. 12. 2020. Žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a byt nevyklidila. Žalobce proto žalovanou dne 25. 1. 2021 opětovně vyzval k vyklizení bytové jednotky, avšak ta tak ani přes opakovanou výzvu žalobce do dne podání žaloby neučinila. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2021 k řádně doručené žalobě zejména uvedla, že je pravdou, že s žalobcem sjednané nájemné za pronájem bytu nehradila, nicméně v současné době jí syn přislíbil finanční pomoc, a proto by měla na úhradě dluhu zájem. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 12. 10. 2021 soud zjistil, že žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako osoba, které svědčí vlastnické právo k pozemku [anonymizována dvě slova], v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], jehož součástí je bytový dům [adresa]. 5. Z nájemní smlouvy ze dne 22. 3. 2020 a evidenčního listu nájemníka ze dne 21. 3. 220 soud zjistil, že žalobce přenechal žalované od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020 k užívání shora uvedený byt včetně zařízení, za což se žalovaná zavázal hradit měsíčně částku ve výši 1 521 Kč. 6. Z listiny označené jako„ ukončení nájmu bytu“ ze dne 25. 11. 2020 včetně potvrzení o jejím převzetí soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou nejpozději k 31. 12. 2020 k vyklizení a odevzdání bytu. Pro případ nesplnění této výzvy upozornil žalobce žalovanou na možnost soudního vymáhání předmětné povinnosti. Tuto listinu si žalovaná převzala dne 7. 12. 2020. 7. Z listiny označené jako„ výzva k vyklizení bytu“ ze dne 12. 1. 2021 včetně potvrzení o jejím převzetí soud zjistil, že žalobce opětovně vyzval žalovanou nejpozději k 31. 1. 2021 k vyklizení a odevzdání bytu. Pro případ nesplnění této výzvy upozornil žalobce žalovanou na možnost soudního vymáhání předmětné povinnosti. Tuto listinu si žalobce převzal dne 25. 1. 2021. 8. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 9. Na základě dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce, který je v katastru nemovitostí evidován jako osoba, které svědčí vlastnické právo k pozemku, jehož součástí je bytový dům, v němž se byt nachází, na základě smluvního ujednání přenechal žalované k užívání od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020 byt včetně vybavení, a to za cenu 1 521 Kč měsíčně. Žalovaná nejen že tento byt převzala a užívala po účastníky sjednanou dobu, ale žalovaná byt užívala i po 31. 12. 2020, a to i přes to, že byla k vyklizení a odevzdání předmětného bytu dne 7. 12. 2020 a 25. 1. 2021 žalobcem písemně opakovaně vyzývána. 10. Podle § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) platí, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. 11. Podle § 980 o. z., je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. 12. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje, nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 13. Podle § 2201 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 14. Podle § 2204 odst. 1 o. z. platí, že neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. 15. Podle § 2225 odst. 1 o. z. platí, že při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. 16. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. 17. Podle § 2292 o. z. platí, že nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 18. Mezi žalobcem jako vlastníkem a pronajímatelem bytového domu ve kterém se předmětný byt nachází a žalovanou jako nájemcem byla dne 22. 3. 2020 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo mimo jiné užívání bytu žalovanou do 31. 12. 2020. Žalovaná však v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními ke dni skončení nájmu, tedy ke dni 31. 12. 2020, bytovou jednotku neopustila, žalobci tuto jednotku neodevzdala, a to i přesto, že ji k tomu žalobce dne 7. 12. 2020 a 25. 1. 2021 opakovaně písemně vyzýval. V daném případě tak žalované odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím doby, kdy užíváním tohoto bytu po sjednané době nájmu žalovaná zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobce, a žalobce má právo na jeho ochranu. S ohledem na skutečnost, že z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná svoji povinnost opuštění, vyklizení a odevzdání bytu do dne vyhlášení rozsudku dobrovolně splnila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.