33 C 106/2022-59 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení částky 19 395 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 120,44% p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách po 1 502 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje měsícem květen 2019. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, náhrada nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru za každý den prodlení s její úhradou až do jejího úplného zaplacení. Do data zesplatnění úvěru uhradil 23 splátek po 1 502 Kč, tedy celkem částku 34 546 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 24 a 25) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 24 a 25). K zesplatnění úvěru došlo ke dni 21. 6. 2021. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny a tuto novou jistinu ve výši 15 149,24 Kč byl žalovaný povinen uhradit v den zesplatnění úvěru. Žalovaný tak dluží žalobkyni: a) novou jistinu v částce 15 149,24 Kč (odpovídající původní dlužné jistině 12 690,29 Kč a dlužnému úroku přirostlému ke dni zesplatnění ve výši 2 458,95 Kč), b) smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu 0,1% z nové dlužné jistiny 15 149,24 Kč za každý den prodlení počínaje dnem 23. 6. 2021 do zaplacení, když žalobkyně požaduje smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby, tedy ve výši 2 848,20 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 81,71% ročně z částky 12 690,29 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, když žalobkyně požaduje úrok z úvěru do 16. 7. 2021 ve výši 660,24 Kč, f) úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 690,29 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, když žalobkyně požaduje úrok maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2021 dosáhne částky 64 886 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Při jednání soudu dne 12. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároků na zaplacení jistiny, a to v částce 1 406 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8. 25% ročně z částky 1 406 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, dále do nároku na zaplacení smluvní pokutu v e výši 2 848,20 Kč a dále v nároku na zaplacení úroku ve výši 46,71% z částky 12 609,29 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může vzít navrhovatel za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. 5. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí žalobního návrhu dříve, než začalo jednání, je zpětvzetí účinné bez ohledu na případný nesouhlas ostatních účastníků. Žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním, a proto nezjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně. 6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení výrokem I. podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí zastavil. 7. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Na základě smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i s úrokem ve výši 120,44 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 1 502 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje měsícem květen 2019 Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 54 072 Kč. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, náhrada nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru za každý den prodlení s její úhradou až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto zesplatnila celý úvěr ke dni 21. 6. 2021. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil na svůj dluh částku 34 546 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky. 8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 9. Z provedeného dokazování vyplývá, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž soud v souladu s § 574 o. z. a § 576 o. z. s ohledem na nepřiměřeně vysoký sjednaný úrok ve výši 120,44 % ročně považuje úvěrovou smlouvu v tomto ujednání o úroku za absolutně neplatnou podle § 580 o. z. a § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Hranicí mravnosti úroku je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 8,23 % ročně, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba 120,44% ročně přesahuje obvyklý úrok více než čtrnáctkrát. Z tohoto důvodu ani částečné zpětvzetí co do úroku ve výši 46,71% nemohlo mít vliv na závěr soudu o absolutní neplatnosti smluvní ujednání o úroku za poskytnutí úvěru. 10. Soud proto dospěl v souladu s ustanovením § 577 o. z. a § 1 802 o. z. k závěru, že namísto sjednaného úroku lze přiznal žalobkyni pouze obvyklý úrok platný v době sjednání úvěru, přičemž při poskytnutí jistiny ve výši 20 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 8,23 % ročně odpovídá celkový úrok za dobu od 15. 4. 2019 do 21. 6. 2021 (tj. ode dne uzavření úvěrové smlouvy do dne zesplatnění úvěru) částce 3 603,10 Kč. Žalovaný tak měl uhradit žalobkyni celkem částku 23 603,10 Kč, přičemž dosud uhradil částku 34 546 Kč, tedy o 10 942,90 Kč více než by žalobkyni přiznal soud. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že žalovaný tedy již uhradil žalobkyni i smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč a náhradu nákladů vniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč, a proto žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.