10 C 120/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 19. 11. 2020 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] elektronicky smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit smluvní úrok poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 16 898,26 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 408 Kč. Splatnost poslední splátky byla 21. 10. 2021. Částka 10 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradil pouze 1 421,15 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 9. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky s výzvou k úhradě do 10 dnů oznámeno přípisem ze dne 6. 10. 2022. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 9 126,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 126,66 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 684,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 258,18 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částku 4 803,27 Kč jako smluvní pokutu. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru zjistil, že dne 19. 11. 2020 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jak bylo zjištěno z potvrzení o platbu na účet žalobkyně. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby, to vše v úhrnné výši 16 898 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 408 Kč, to vše do 21. 10. 2021. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, což bylo doloženo výplatními páskami a výpisy z běžného účtu. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 26. 9. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 10. 2022 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla předána k poštovní přepravě dne 10. 10. 2022. 4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud s ohledem na výši příjmu dosahovaného žalovaným a výši poskytnutého úvěru dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 19. 11. 2020 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 6 898 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 68 % z půjčených prostředků při splatnosti 14 měsíců. Částka 6 898 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 68 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v červenci 2019 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 7,89 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 1 421,15 Kč, k úhradě proto zbývá částka 8 578,85 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 10. 10. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 24. 10. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 8 578,85 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 9 126,66 Kč a přiznanou částkou 8 578,85 Kč, tj. v části 547,81 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, náklady za vymáhání a smluvní pokutu, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 94 %, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 88 %. Žalovaný je proto povinen uhradit na nákladech řízení částku 1 980 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 1