10 C 246/2022-38 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 18. 3. 2021 se společností [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovaným. Dne 25. 10. 2019 uzavřel původní věřitel se žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž byl poskytnut žalovanému úvěru ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 4 088,40 Kč nejpozději do 11. 11. 2019. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet dne 25. 10. 2019, který žalovaný při uzavření smlouvy uvedl. Žalovaný dlužnou jistinu s poplatky neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 10 088,40 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 12. 11. 2019 do zaplacení. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] zjistil, že byla uzavřena dne 25. 10. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru a uhradit poplatek 4 088,40 Kč, to vše do 11. 11. 2019, když úvěr byl poskytnut 25. 10. 2019 Smlouva byla žalovaným podepsána dohodnutým elektronickým kódem, který žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy zaslala. Z dokladu o poskytnutí úvěru ze dne 25. 10. 2019 bylo zjištěno, že na účet žalovaného, který žalovaný uvedl při sjednání smlouvy, byla poukázána částka 6 000 Kč z účtu původního věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 18. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla kromě jména, příjmení, rodného čísla žalovaného označena číslem smlouvy [anonymizováno]. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 3. 4. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána 30. 4. 2021. 4. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Podle § 86 odst. 1 a odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 25. 10. 2019 uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, zda a jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud podotýká, že s ohledem na ustanovení § 580 a § 588 o.z. je smlouva o úvěru neplatná i s ohledem na výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 088,40 Kč ve vztahu k jistině úvěru 6 000 Kč, který ve skutečnosti představuje zastřený úrok neboli odměnu za půjčené prostředky. Žalobkyně doložila svou aktivní legitimací smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Postoupená pohledávka, která je předmětem žaloby, byla v přehledu postoupených pohledávek identifikovaná zejména jménem, příjmením a rodným listem žalovaného a číslem smlouvy [anonymizováno] totožným s uzavřenou smlouvou. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě něhož se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 3. 4. 2021 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému doručena dle § 573 o.z. dne 8. 4. 2021. Ve stanovené lhůtě 3 dnů od doručení výzvy žalovaný neplnil, od 12. 4. 2021 je v prodlení (§1958/2 o.z.) s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vše do 3 dnů dle § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 6 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v rozdílu mezi požadovanou částkou 10 088,41 Kč a přiznanou částkou 6 000 Kč, tj. v části 4 088,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 12. 11. 2019 do zaplacení, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou, neboť v uvedeném období žalovaný neměl povinnost hradit žalobkyni pohledávku. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 68 %, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 %. Žalovaný je proto povinen uhradit na nákladech řízení částku 536 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.