10 C 437/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 5. 10. 2020 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který převzal v místě svého bydliště, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Současně s jistinou úvěru se žalovaný se zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a v inkasním poplatku. Celkem se zavázal vrátit částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky byla 5. 12. 2021. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena a vyhodnocena, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl poskytnut. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradil pouze 1 328 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 5. 12. 2021. Od následujícího dne byl žalovaný v prodlení s úhradou nesplacené částky, proto dluží i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobkyně požaduje ve výši 1 261,16 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 6. 2022 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradil zcela a to ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 9 341,95 Kč, zákonný úrok z prodlení od 7. 6. 2022 Kč do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 293,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 440,34 Kč, smluvní pokutu 1 261,16 Kč. 2. Před zahájením jednání žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku 8 440,34 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 261,16 Kč. Soud postupoval dle § 96 o.s.ř. a řízení v této části zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 5. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 5. 10. 2020 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 8 592 Kč, tedy celkem částku 18 592 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, to vše do 5. 12. 2021. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své výdělkové možnosti, popsal své výdaje. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 3. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 21. 6. 2022 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 6. 2022. 6. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 5. 10. 2022 je neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 8 592 Kč jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku 8 592 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 73,6 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v říjnu 2020 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 7,93 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Smlouva je neplatná i proto, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 1 328 Kč, k úhradě proto zbývá částka 8 672 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 23. 6. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 9. 7. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 9. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 8 672 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 9 341,95 Kč a přiznanou částkou 8 672 Kč, tj. v části 669,95 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou. 10. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 93 %, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86 %. Žalovaný je proto povinen uhradit na nákladech řízení částku 1 937 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.