23 C 434/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 646 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne 24. 11. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 6 808 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za„ Bezpečnou splátku“ ve výši 396 Kč, poplatku za„ Korunový odklad“ v celkové výši 1 584 Kč, poplatku za„ Desetiprocentní odklad“ v celkové výši 390 Kč, smluvní pokuty ve výši 204 Kč a účelně vynaložených nákladů na upomínání žalovaného v souhrnné výši 400 Kč. 2. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Žalobkyně je akciovou společností, která ke dni 24. 11. 2021 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí [anonymizováno] [obec] národní banka. Dále soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody žalobkyně s žalovaným o tom, že žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný žalobkyni vrátí do 30 dnů od vyplacení těchto prostředků, jakož i žalobkyni uhradí částku 264 Kč a další sjednané poplatky. Pro případ, že by žalobkyni nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě žalovaným vráceny, mělo být žalobkyní a žalovaným dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků. Rovněž mělo být dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu nákladů spojených s upomínáním žalovaného. Žalobkyně prostřednictvím bankovního účtu poskytla dne 24. 11. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 1 194 Kč. 4. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů však soud nezjistil, že by se žalobkyně a žalovaný, tak jak je uvedeno v bodě 3. tohoto rozsudku, skutečně dohodli. 5. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti a po jejich právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z § 120 odst. 1 o. s. ř. prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), (či jakákoliv jiná smlouva) žalobkyní tvrzeného obsahu, resp. že by v řízení byla prokázána vůle žalovaného uvedenou smlouvu uzavřít (§ 551 o. z.). Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětného tvrzení žalobkyně, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 6. V souladu se shora popsaným závěrem soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytli, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 6 806 Kč. 7. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 6 806 Kč byl vyzván v rámci písemné výzvy žalobkyně ze dne 5. 8. 2022. Splatnost výše uvedených peněžních prostředků byla při zohlednění zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobkyně stanovena uplynutím lhůty 30 dnů od vypracování shora specifikované výzvy (§ 570 odst. 1 o. z., § 1958 o. z.), která byla žalovanému doručena dne 9. 8. 2022 (§ 573 o. z., § 670 o. z.). 8. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 6 806 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, kapitalizovaným částkou 44,75 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 6 806 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, přičemž tato částka představuje 35,5 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 67,75 % byl odečten od úspěchu žalovaného ve výši 32,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč.