7 C 100/2023-39 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 202 703,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu včetně dalšího vyjádření ze dne 6.06.2023 odůvodnila tím, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [číslo] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) včetně úvěrových podmínek, před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Výše úvěrového rámce činila 200 000 Kč. Žalovaná načerpala v průběhu trvání úvěru celkem částku 204 648 Kč a uhradila částku 11 031 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 3,29% z aktuální dlužné částky. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru byla ve Smlouvě sjednána na 27,88 % ročně. Účastníci sjednali ve smlouvě i pojištění, přičemž poplatek za pojištění činil 388,57 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1 ÚP, a úvěr zesplatnila ke dni 19.07.2022. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 19.07.2022 – Výzva ke splacení celého úvěru. Následně byla žalované v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně požaduje po žalované pohledávku ve výši 202 703,44 Kč sestávající z: - neuhrazené jistiny ve výši 199 937,73 Kč - poplatků za pojištění ve výši 1 165,71 - nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč - smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč Příslušenství pohledávky pak představuje: - kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 40 696,92 Kč od 20.07.2022 do 2.01.2023 - úrok ve výši 27. 88 % ročně od 3.01.2023 do zaplacení z částky 199 937,73 Kč - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 735,81 Kč od 3.08.2022 do 2.01.2023 - zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 202 703,44 Kč od 3.01.2023 do zaplacení Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k jednání před soudem se bez omluvy nedostavila a zůstala zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ Rozsudek pro zmeškání ve věci přes návrh žalobkyně vydán nebyl, neboť ze skutkových tvrzení v žalobě nebylo najisto dáno, zda-li došlo před poskytnutí úvěru k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tuto skutečnost tedy soud podrobil zkoumání v rámci dokazování. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ Smlouva“) vyplývá, že žalovaná připojila svůj podpis elektronicky, uvedením číselného kódu. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve formě bezúčelového revolvingového úvěru do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3,29% z dlužné částky, roční úroková sazba činí 27,88%, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 31,73%. Žalobkyně soudu doložila rovněž úvěrové podmínky, které tvoří nedílnou součást Smlouvy. Mezi účastníky bylo dále sjednáno pojištění, měsíční úhrada za pojištění činí 5,9 % z minimální splátky úvěru. K navýšení úvěrového rámce na celkem 200 000 Kč došlo dodatky ze dne [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum], [datum], kterými se zároveň zvyšuje výše minimální měsíční splátky na částku 6 586 Kč. Poskytnutí částky 193 617,21 Kč coby jistiny úvěru a výpočet příslušenství požadované v žalobě žalobkyně doložila listinou nazvanou Výpis čerpání, splátek a úhrad, jedná se o listinu vyhotovenou žalobkyní zahrnující záznamy o poskytnutí finanční částky žalované, plánovaných splátkách a uhrazených splátkách. K posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně Potvrzení o provedení ověření bonity klienta včetně Metodiky žalobkyně vypracování právě za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta a Úvěrovou zprávu. Žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících (SOLUS, NRKI, apod.), dále žalovaná poskytla žalobkyni údaje týkající se jejího rodinného stavu, typu bydlení, příjmů a výdajů včetně splátek jiných spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně se spokojila s pasivním sběrem těchto dat od žalované, nepředložila soudu žádné listiny dokládající její příjmy a výdaje (mzdové listy, výměr nájemného, splátkové kalendáře jiných spotřebitelských úvěrů, apod.), které by si aktivně vyžádala od žalované. Je pravdou, že žalobkyně doložila soudu přehled pohybů na běžném účtu žalované, tyto jsou však pouze za období od 8/2021 do 11/2021, přitom k podstatnému navýšení úvěru mělo dojít až na základě dodatků Smlouvy, které byly uzavřeny po tomto období. Žalobkyně však již následující období nepodrobila zkoumání z hlediska příjmů a výdajů žalované a spokojila se s daty, které shromáždila od žalované při poskytnutí úvěru do 20 000 Kč. Je přitom zřejmé, že při navýšení úvěrového rámce z 20 000 Kč na 200 000 Kč dochází též k navýšení měsíční splátky a je proto třeba opakovaně zkoumat, zda-li žalovaná s pravidelným příjmem okolo 26 000 Kč čistého má volné zdroje pro splácení. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a to i přes to, že v tomto směru došlo k doplnění žaloby písemným podáním ze dne 6.06.2023. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela toliko z údajů jí uvedených, a z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované za období od 8/2021 do 11/2021. Dostatečně se však nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalovaného a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, a