7 C 63/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 619,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č. 1. Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz druhá strana Smlouvy). V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru částku 4 296 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 664 Kč, poslední splátka měla být splatná ke dni 23.01.2022. Žalovaný za celou dobu splácení uhradil pouze částku 2 099,99 Kč, splatnost celého úvěru nastala ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 23.01.2022. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 28.07.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně požaduje v tomto řízení: 1) 3 944,99 Kč – dlužná jistina úvěru 2) 298,11 Kč – dlužný smluvní úrok kapitalizovaný k datu 23.01.2022 1 896,54 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 359,68 Kč – dlužné náklady na vyhodnocení úvěru 696,69 Kč – dlužný inkasní poplatek 277,23 Kč – dlužný smluvní úrok kapitalizovaný za období od 24.01.2022 do 14.07.2022, ve výši 15% ročně z částky 3 944,99 Kč 3) 1 562 Kč – dlužný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 24.01.2022 do 14.07.2022 ve výši 8,25% ročně z částky 3 944,99 Kč 4) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 944,99 Kč od 29.07.2022 do zaplacení 5) 674,59 Kč – smluvní pokuta – ve výši 0,1% denně z částky 3 944,99 Kč za období od 24.01.2022 do 13.07.2022. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy je Předpis splátek tvořící přílohu [číslo] Smlouvy. Žalobkyně doložila k důkazu rovněž Žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum], v rámci které uvedl žalovaný údaje nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti a dále Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v rámci kterého byly žalovanému poskytnuty informace o úvěru a jeho poskytovateli. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den podpisu Smlouvy. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 481 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaný se dále zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně cenu za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 465 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště dlužníka ve výši 900 Kč (dále jen„ poplatky za služby spojené s úvěrem“), nárok na poplatek za poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěrového případu vzniká uzavřením Smlouvy, nárok na inkasní poplatek vzniká v den každého výběru splátky. Celkovou dlužnou částku ve výši 9 296 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků za služby spojené s úvěrem, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 664 Kč. Ze Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru v 14 splátkách činí roční procentní sazba spotřebitelského úvěru 272,44%, zápůjční úroková sazba činí 15% ročně. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupené pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno postupníkem. Předžalobní výzva ze dne 21.11.2022 a byla žalovanému zaslána prokazatelně dne 23.11.2022. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, a dále podle § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1.12.2016. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný kromě úroků povinen zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě může v průměru všech 14 měsíčních splátek jevit jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 4 296 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný povinen nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 481 Kč (dle Smlouvy 15% ročně) sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 85,9 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 14 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 272,44 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce února 2020 pohybovala na úrovni 8,08 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva. Nad rámec uvedeného ještě soud dodává, že Smlouvy o úvěru by neobstála ani ve světle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného a s ohledem na svou nepřítomnost u ústního jednání se připravilo o možnost, být poučena o povinnosti doplnit tvrzení ohledně těchto skutečností. Proto by bylo možno posoudit uvedenou smlouvu jako neplatnou i z tohoto hlediska s ohledem na § 87 Zákona. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bez exi