10 C 320/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 3. 3. 2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle jistiny uhradit částku 10 477 Kč představující smluvně sjednané příslušenství sjednané pohledávky. Celkem se zavázala vrátit částku 20 477 Kč a to v 52 pravidelných týdenních splátkách. Celková splatnost závazku připadla na den 2. 3. 2022 Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena. Žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou následně postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem. Žalovaná dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradila ani po upomínkách. Žalovaná uhradila pouze částku 2 000 Kč. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 9 076,15 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení od 3. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 9 233,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 969,4 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 9 076,15 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, částku 4 892,04 Kč představující smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení z částky 4 892,04 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaná byla k jednání řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, nepožádala o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 100435328 zjistil, že dne 3. 3. 2021 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalované mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru, sjednané poplatky ve výši 10 477 Kč, to vše v úhrnné výši 20 477 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách, nejpozději do 2. 3. 2022 Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla prošetřena. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 20. 12. 2022 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla předána k poštovní přepravě 16. 2. 2023. 4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Z § 2291 občanského zákoníku vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatí. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy ze dne 3. 3. 2021 byla řádně posouzena. Uzavřená smlouva o úvěru je však neplatná s ohledem na sjednanou výši poplatku a úroku z úvěru ve výši 88 %, které měla žalovaná z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 10 477 Kč a 88 % úrok představuje úrok, který mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v březnu 2021 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 9,49 %. Ujednání o úroku ve formě poplatku včetně úroku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z této částky žalovaná uhradila 2 000 Kč, k úhradě proto zbývá 8 000 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 16. 2. 2023 žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů od výzvy. Žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila (§ 573 o.z.), proto od 2. 3. 2023 je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinna zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu co se týče částky 1 076,15 Kč jako rozdílu mezi požadovanou a přiznanou částkou, příslušenství a smluvní pokuty, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby do podání žaloby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 559 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 011 Kč. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 88 %, žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 528 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.