33 C 2/2024-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 10 460 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla při řádném splácení půjčky stanovena na 7. 11. 2008. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil celkem částku 9 680 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , Anonymizováno, s účinností kde ni 1. 7. 2015 a následně pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 a dopisem ze dne 14. 9. 2018. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 15 000 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 15 000 Kč a dlužnou částkou souhrnného poplatku ve výši 760 Kč. Žalobkyně souhrnný poplatek definuje jako příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutých peněžních prostředků, a tety jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků a představuje tak příslušenství pohledávky. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení úroků z prodlení z celkové dlužné jistiny 15 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšeno o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.2. V dané věci je obsažen mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státní občan Slovenské republiky. Pravomoc českých soudu je dána ust. § 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný má evidován pobyt na adrese , adresa, , je podle § 84 o. s. ř. místně příslušným k projednání věci Okresní soud v Sokolově.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal za půjčku uhradit poplatek 10 440 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 25 440 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od uzavření smlouvy. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 1 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), a to v případě půjčky, která se splácí 53 týdnů tato RPSN představuje 206,8%. Soud dále zjistil, že společnost , právnická osoba, a společnost SECAPITAL S.á.r.l. uzavřeli dne 19. 6. 2015 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, na přechodného věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Přechodný věřitel dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2018. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 27. 4. 2023.5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen obč. zák.), když podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.6. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.7. Podle § 657 obč. zák. přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky. Neplatnost smlouvy o půjčce dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má shodně s žalobkyní za to, že částka 10 440 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 15 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 15 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.11. Soud dopěl k závěru, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o půjčce jako neplatné právní jednání. Má se za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek v souhrnu představuje odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když tato výše dosahuje 69,6 % zapůjčené částky a současně je zřejmé, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel žalovanému peněžní prostředky nezapůjčil.12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti , právnická osoba, ve prospěch žalovaného plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatil. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peně