33 C 220/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 9 076 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla při řádném splácení půjčky stanovena na 6. 9. 2005. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Žalovaná původnímu věřiteli uhradila celkem částku 10 892 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, . s účinností kde dni 1. 7. 2015 a následně pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 24. 8. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 a dopisem ze dne 13. 9. 2018. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 9 076 Kč je tvořena dlužnou jistinou. Žalobkyně souhrnný poplatek definuje jako příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutých peněžních prostředků, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků a představuje tak příslušenství pohledávky. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení úroků z prodlení z celkové dlužné jistiny 9 076 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšeno o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti.3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v52týdenních splátkách po 384 Kč spolu s poplatkem poplatek 7 968 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 19 968 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, . O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2024. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 26. 4. 2024.4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vzniku nároku (dále jen obč. zák.), když podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.5. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.6. Podle § 657 obč. zák. přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky. Neplatnost smlouvy o půjčce dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má shodně s žalobkyní za to, že částka 7 968 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny půjčky 12 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 12 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 7 968 Kč u závazku ve výši 12 000 K, který má být splacen v 52týdenních splátkách, dosahuje roční úroková sazba 61,3 %. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz činili v září 2004 průměrné úrokové sazby 14,52 %. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.10. Soud dopěl k závěru, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o půjčce jako neplatné právní jednání. Má se za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek v souhrnu představuje odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když tato výše dosahuje 66,4 % zapůjčené částky a současně je zřejmé, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel žalované peněžní prostředky nezapůjčil.11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti , právnická osoba, ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.12. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy č. , číslo, žalovaná přijala od právního předchůdce žalobkyně částku 12 000 Kč, na kterou uhradila celkem 10 892 Kč.13. S ohledem na výše uvedené soud dovodil, že požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru v částce 9 076 Kč lze vyhovět pouze v rozsahu částky 1 108 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení.14. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 108 Kč od 8. 5. 2024. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení sodu aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté