45 C 207/2024-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 777 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále také jen „Smlouva“). Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27.09.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.2. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 852,00 Kč, jež představuje částku součet půjčené jistiny ve výši 7 000 Kč, a poplatku ve výši 5 852, který se skládá z úroku ve výši 894 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 330 Kč, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19,98 % ročně, a RPSN činila 63,93 %. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 215 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.2.2014. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 11.07.2013. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši celkové dlužné částky ve výši 11.777,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6.414,49 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5.362,51 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 12.477,95 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4.924,19 Kč, úroky ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.414,49 Kč od 28.09.2023 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.414,49 Kč od 28.09.2023 do zaplacení. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku celkem 1075 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, ani poté však žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce č. , číslo, . Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Žalovaný se v předmětném k žalobě nijak nevyjádřil.5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má bydliště na území České republiky na adrese , adresa, . Je tak dána pravomoc českých soudů k projednání této věci.6. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.7. Z dokumentu označeného jako „Smlouva půjčce ze dne , datum, , č. , číslo, “ soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli zapůjčenou jistinu ve výši 7 000 Kč, dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 852 Kč, který se skládá z úroku ve výši 894 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 330 Kč, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 215,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.2.2014. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše úroku měla činit 19,98 %, a dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 63,93 %.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek, a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 27.9.2023, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky od postupitele ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.10. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 6. 2024 včetně podacího lístku z 4. 6.2024 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 4.6.2024 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky.11. Z listiny označené jako „Zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že kladný rozdíl mezi jeho měsíčními příjmy a výdaji činí částku 2 300 Kč.12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.13. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit. Žalobkyně pouze spoléhala na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, aniž by tyto údaje sama prověřila (či si je nechala od žalovaného doložit).14. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni soud při soudním jednání konaném dne 12.9.2024 poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně uvedla, že nemá žádné další návrh na doplnění dokazování.15. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.16. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen „s. o. z.“), mlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.17. Podle § 658 odst. 1 s. o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.18. Podle§ 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.19. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. s. o. z., a ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek.20. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěrusch