7 C 195/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , když žalovaný tuto smlouvu podepsal dne , datum, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 12.000,00 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve Smlouvě. Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se Smlouvou. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu Creditea www.creditea.cz, o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle Smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobce v souladu s čl. 11.3 Smluvních podmínek zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se Smlouvou a s čl. 11.3 Smluvních podmínek zesplatněn ke dni 05.06.2022. Žalobce je nadále oprávněn požadovat po žalovaném smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobce je rovněž oprávněn požadovat po žalovaném také zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků až do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř..Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne , datum, byl žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace podepsán návrh smlouvy o úvěru /smlouva o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč na dobu trvání neurčitou. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 16 386,68 Kč s úrokovou sazbou 60 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 81,2 %. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář a splátkový kalendář. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni kopii občanského průkazu. Žalovaný vyčerpal celou částku úvěru dne , datum, . Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný na úhradu svého dluhu ničeho neuhradil. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 11.04.2022, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 16.02.2024 a žalobkyně ji zaslala žalovanému týž den, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv ověřovala úvěruschopnost žalovaného.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou i v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7. 5. 2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni nic neuhradil, soud tedy částku ve výši 12 000 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 16.02.2024, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne , žalovaný tak byl povinen plnit dne 20.02.2024 a ode dne následujícího, tj. od 21.02.2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží o