10 C 281/2025-74 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému téhož dne poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,13 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 655 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2024. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 203 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze smlouvy. Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Žalovaný se však ocitl v prodlení, když na splátky uhradil toliko částky ve výši 1 655 Kč dne 17. 6. 2024, 1 655 Kč dne 15.07.2024, 1 650 Kč dne 14. 8. 2024, 5 Kč dne 20. 8. 2024, 1 655 Kč dne 12. 9. 2024, 1 655 Kč dne 14. 10. 2024, 1 655 Kč dne 14. 11. 2024, 1 655 Kč dne 16. 12. 2024, 1 655 Kč dne 16. 1. 2025, 1 655 Kč dne 14. 2. 2025. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 10 splatné dne 17. 3. 2025. K datu 21. 5. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru ve výši 21 750,23 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny denně od 23. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovanou ve výši 2 218,50 Kč. Dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 18 240,42 Kč ode dne 23. 5. 2025 do zaplacení ve výši 78,13 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16. 6. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p. a. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by žalovanou částku uhradil, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to vyplacením na účet uvedený v čl. 2. Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 78,13 % ročně, při RPSN ve výši 113,15 %, v 36 měsíčních splátkách po 1 655 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Součástí smlouvy bylo rovněž pojištění schopnosti splácet ve výši 203 Kč měsíčně, kdy platby byly zahrnuty v měsíční splátce. Vyplacení částky 20 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne 27. 5. 2023 má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru. Dále má soud z negativního tvrzení žalobkyně za prokázané, že žalovaný daný úvěr zcela neuradil, kdy zaplatil toliko částky ve výši 14 895 Kč. První prokazatelně odeslanou výzvou k plnění je přitom předžalobní výzva ze dne 13. 8. 2025, odeslaná dle podacího archu téhož dne, s tím, že žalovaný měl podle této výzvy plnit okamžitě.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úroky ve výši 78,13 % ročně, při RPSN ve výši 113,15 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k obvyklým úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (dle ČNB k 5/2025 8,16%). Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018 - 70, jež se týká žalobkyně a úvěru poskytnutého za zcela obdobných podmínek. Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005. Soud má za to, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu jako neplatnou, nezabýval se proto dále posouzením, zda dále žalobkyně před jejím uzavřením řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.11. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 20 000 Kč a zaplatil dosud dle tvrzení žalobkyně první splátku ve výši 14 895 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku II rozsudku. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, tj. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 20. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 13. 8. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 a § 607 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 8. 2025. Žalovaný byl vyzván k okamžitému plnění, přičemž s ohledem na jeho peněžitou povahu má soud za to, že mohl plnit následujícího pracovního dne. Dnem následujícím pak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena