10 C 308/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , (dříve , právnická osoba, ,), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 31 415,08 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 5. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 6. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka za vymezené období byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 20 900 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v minimální částce 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč. Úroková sazba činila 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, RPSN činilo 299,98 %. Úvěr měl být čerpán bezhotovostně na č. ú. , č. účtu, , což soud ověřil dotazem na , právnická osoba, ., kdy z výpisu z účtu vyplynulo, že částka 20 900 Kč byla připsána na účet žalovaného dne 4. 12. 2024, dále byla na účet žalovaného připsána dne 18. 12. 2023 částka 1 700 Kč. Z doloženého přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný na úvěr pak zaplatil 6 040 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno smlouvou ze dne 27. 1. 2020, vč. seznamu postoupených pohledávek. Zaslání doložené předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 s třídenní lhůtou k plnění žalobkyně prokázala podacím lístkem České pošty s.p. z téhož data.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Již takto zjištěný skutkový stav postačoval pro to, aby soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, kdy žalovaný se smlouvou zavázal na opakovaně čerpaný úvěr do úvěrového rámce ve výši 20 900 Kč zaplatit úroky, kdy úroková sazba činila 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, RPSN činilo 299,98 %. Dle názoru soudu se v souhrnu jedná o výši zcela nepřiměřenou, vícenásobně přesahují obvyklou výši úroků poskytovaných bankami (24,41 % p.a. u kreditních karet k 12/2024 dle ČNB), a tedy zjevně odporující dobrým mravům. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal dohromady částku 22 600 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem 6 040 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právním předpisem dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 14. 6. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 6. 2025. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. Dne 24. 1. 2025 tak s přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci byl úspěch obou účastníků až na nepatrnou část stejný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.