22 C 159/2025-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 38 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč poté, co přezkoumala úvěruschopnost žalovaného a ověřila jeho totožnost prostřednictvím tzv. ověřovací platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků na dálku. Žalovaný se dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“) zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný měl každý měsíc, vždy nejpozději k 2. dni v měsíci, splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínán, v poslední upomínce ze dne 2. 1. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 5. 1. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl upomínán i formou předžalobní upomínky ze dne 14. 6. 2025. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč splatných dne 5. 1. 2024, to vše s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně ode následujícího po dni splatnosti úvěru. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení, tedy od 6. 1. 2024 do odeslání předžalobní výzvy dne 14. 6. 2024 v kapitalizované výši 10 500 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby jej soud v části jistiny posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka poukázána.2. Žalovaný v rámci odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že nerozumí, proč po něm žalobkyně ve výzvě ze dne 16. 5. 2025 požadovala za půjčku ve výši 28 000 Kč celkovou dlužnou částku 76 862 Kč a nyní požaduje částku o 40 000 Kč nižší. Dále požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách z důvodu špatné finanční situace, kdy přecenil své finanční možnosti při rekonstrukci bytu a zadlužil se.3. Žalobkyně se splátkami ve výši 4 000 Kč vyslovila souhlas.4. Žalovaný při jednání dále uvedl, že skutečně od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč, kvůli rekonstrukci si vzal více půjček, není si jistý, zda něco žalobkyni uhradil. Současně požádal o splátky ve výši 2 000 Kč právě s ohledem na skutečnost, že splácí více takových půjček.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dle předložené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 9. 2023 částku 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, (výpis z účtu), částky i vlastnictví účtu žalovaným ověřil soud i dotazem u , právnická osoba, . Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela mj. z výpisů z účtu žalovaného, kopie jeho občanského a řidičského průkazu a jeho výplatních pásek. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 20 000 Kč kdykoliv v průběhu trvání smlouvy a dále, že sjednaný úrok ve výši 40 % p. m. bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení s vrácením poskytnutého plnění měl žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni rovněž účelně vynaložené náklady žalobkyně, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 0,1% denně z částky, ohledně které bude žalovaný v prodlení. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil na úvěr ničeho, žalovaný tuto skutečnost potvrdil. Dopisem ze dne 2. 1. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 57 958 Kč do 3 dnů od doručení dopisu, jehož odeslání však v řízení nebylo prokázáno. V předžalobní výzvě ze dne 14. 6. 2024 prokazatelně odeslané téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 69 412 Kč ve lhůtě tří dnů.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku za poskytnutí úvěru, který činil 40 % p. m., což představuje roční úrokovou míru 480 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB ARAD – Systém datových řad. V době uzavření Smlouvy činila průměrná RPSN 10,01 % ročně a obvyklý úrok 9,50 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 480 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než padesátinásobně. Jednotlivá ujednání smluv o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.9. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému na účet částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, částku 20 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě tří dnů prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 14. 6. 2024, dne 18. 6. 2024 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o. z., do 23. 6. 2024 měl žalovaný plnit a od 24. 6. 2024 je v prodlení podle § 1 958 o. z. a žalobkyně má tedy od tohoto dne právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. S ohledem na výši dlužné částky rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále finanční situace žalovaného a výš žalované částky. Soud si je vědom toho, že žalobkyně souhlasila se splátkami ve výši 4 000 Kč měsíčně, avšak za situace, když požadovala dvojnásobnou částku. Měsíční splátky ve výši 2 000 Kč pak poměrně odpovídají úspěchu žalobkyně ve věci, ke splacení dlužné částky tak při řádném hrazení ze strany žalovaného dojde ve lhůtě kratší než 1 rok, což lze považovat za přiměřenou dobu. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. (výrok I.).10. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků při zohlednění žalovaného příslušenství řízení byl poloviční (výrok III.)