7 C 292/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 27 370,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , došlo dne , datum, a dne , datum, k uzavření Smluv o půjčce č. , číslo, a č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 20 000(dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz druhá strana Smlouvy). V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v částce 13 920 Kč a v 320 respektive 640 Kč, Žalovaný za celou dobu splácení uhradil žalobkyni částku 437 Kč a částku 2 194 Kč. Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených Smluv byly ze strany společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, postoupeny žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, a to s účinností ke dni 9.10.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno v rámci předžalobní upomínky ze dne 23.06.2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, AnonymizovánoSoud provedl důkaz Smlouvou o půjčce ze dne , datum, a ze dne , datum, , Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.0.52017 a předžalobní výzvou, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouvy o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč ve formě 53 týdenních splátek po 320 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradil částku 9 154 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 6 960 Kč na souhrnný poplatek a v částce 2 194 Kč na jistinu. Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč ve formě 53 týdenních splátek po 640 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradil částku 14 356 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 13 920 Kč na souhrnný poplatek a v částce 436 Kč na jistinu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 657 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 téhož předpisu, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle § 658 odst. 1 obč. zák. účinného do 31.12.2013, lze při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Podle § 451 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je neplatná. To dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 13 920 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 20 000 Kč navíc zaplatit a částka 6 960 Kč kterou měl zaplatit spolu s jistinou ve výši 10 000 Kč, byť je označená jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označována ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, která byla s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení více než 200 % ročně.Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Poplatek za hotovostní inkaso měl být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti činí přes 200 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php ). Tato skutečnost nemusí totiž mít důsledky jen pro posouzení důsledků dle § 8 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013, ale též pro posouzení vyváženost smluvních práv a povinností a pro závěr o případné zjevné nespravedlnosti sjednaného závazku.V daném případě je totiž výše RPSN shodná s výší úrokové sazby, neboť v uvedené smlouvě žalovaný kromě zmíněného souhrnného poplatku, resp. úroku, nic jiného vedle jistiny společnosti , právnická osoba, splatit neměla. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů několikanásobně převyšuje roční úrokovou míru, je ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů v rozporu s dobrými mravy, a podle ust. § 39 obč. zákoníku. účinného do 31.12.2013 neplatné.V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle shora uvedeného § 451 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 14 356 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 5 643 Kč (20 000 –14 356 = 5 643 ). V případě půjčky 10 000 soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 846 Kč (10 000 –9 154 = 846 ).Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 23.06.2025, písemnost byla žalovanému odeslána 24.06.2025. Třetí následující pracovní den se má zásilka za doručenou, 28.06.2025 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 29.06.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, jež byl v řízení z větší části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v souvislosti se soudním řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.