7 C 321/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 31 388 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č. 1. Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy (viz druhá strana Smlouvy). V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru částku 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 9992 Kč, poslední splátka měla být splatná ke dni 10.10.2024. Žalovaná za celou dobu splácení uhradil žalobkyni částku 4 000 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25.03.2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Žalobkyně požaduje v tomto řízení:- 12 941,62 Kč – dlužná jistina úvěru- 567 Kč – dlužný smluvní úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru- 6 284 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru- 1 780,46 Kč – dlužné náklady na vyhodnocení úvěru- 2 314,29 Kč – dlužný inkasní poplatek- 7 500 Kč – smluvní pokuta –- 850,7 Kč- dlužný smluvní úrok kapitalizovaný za období od 11.10.2024 do 20.02.2025,- 1 614 Kč- dlužný úrok z prodlení kapitalizovaný za období do 20.02.2025Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21.02.2025 do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21.02.2025 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne , datum, uzavřela předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaná Smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu Smlouvy. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaná se dále zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně cenu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště dlužníka ve výši 2 700 Kč (dále jen „poplatky za služby spojené s úvěrem“), nárok na poplatek za poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěrového případu vzniká uzavřením Smlouvy, nárok na inkasní poplatek vzniká v den každého výběru splátky. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a poplatků za služby spojené s úvěrem, se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru v 14 splátkách činí roční procentní sazba spotřebitelského úvěru 272,44%, zápůjční úroková sazba činí 8% ročně. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupené pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno postupníkem. Předžalobní výzva ze dne 17.07.2025 a byla žalované zaslána prokazatelně téhož dne.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“) „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, a dále podle § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě může v průměru všech 14 měsíčních splátek jevit jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 12 888 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná povinna nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 761 Kč (dle Smlouvy 8 % ročně) sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 85 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 14 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 272,44 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období roku 2020 pohybovala na úrovni 8,08 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.Nad rámec uvedeného ještě soud dodává, že Smlouvy o úvěru by neobstála ani ve světle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Proto by bylo možno posoudit uvedenou smlouvu jako neplatnou i z tohoto hlediska s ohledem na § 87 Zákona.Poskytnutí peněžních prostředků žalované bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 obča