10 C 122/2026-29 – Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4,00 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 127 956 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 46 233 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr ke dni 11. 12. 2025. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 11. 12. 2025. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalovaný však již ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvu s názvem , Anonymizováno, účet - revolvingový úvěr č.: , anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 15 038 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN činilo 29,7 %. Výše minimální splátky činila 4 % z dlužné částky minimálně však 400 Kč s tím. Zároveň bylo dohodnuto, že první čerpání bude ve výši 15 038 Kč bude k nákupu zboží - Herní konzole PlayStation 5 (Slim) s úrokovou sazbou 22,21 % ročně, RPSN činilo 24,7 % a splátka 1 525 Kč. Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Výpisem čerpání a plateb bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 127 956 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem částku 46 233 Kč. Žalobkyně následně celý dluh zesplatnila doloženou výzvou ze dne 11. 12. 2025, která byla dle podacího archu odeslána dne 12. 12. 2025, kdy současně vyzvala žalovaného k úhradě nejpozději do 14 dní od jejího sepsání. Následně žalovanému rovněž zaslala doloženou předžalobní výzvu ze dne 7. 1. 2026, jež byla dle podacího archu odeslána dne 8. 1. 2026, žalovaný však již ničeho neuhradil. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované byla zjištěna pouze obecná metodika, jakou žalobkyně postupuje, dále potvrzení o provedení ověření bonity (to je však pouze interní dokument žalobkyně). Žalobkyně rovněž prokázala lustraci žalovaného v nebankovního registru klientských informací (NRKI), nicméně z něho plynou toliko další úvěry žalovaného.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně především žádným relevantním způsobem neověřila, že by žalovaný disponoval jím deklarovanými příjmy. Pokud jde o výpočet MLS, tak žalobkyně vycházela pouze z nepodložených informací tvrzených žalovaným, případně ze zákonem stanoveného životního minima, které představuje fiktivní paušální výdaj, jež se neblíží obvyklým nákladům v daném místě a čase. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přitom ukládá povinnost vycházet ze spolehlivých informací. Zejména za situace, kdy se již mělo jednat o několikerý existující úvěr žalovaného, nelze považovat toliko jím uváděné údaje za zcela spolehlivé. Ostatně v opačném případě by ztratila povinnost prověřovat úvěruschopnost prakticky smysl. Rovněž je třeba zdůraznit, že nic nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o příjmech či výpis z bankovního účtu. Zejména pak obstarání výpisu z účtu v době elektronického bankovnictví a elektronických komunikací není nic, co by poskytování úvěrů nepřiměřeně zatěžovalo. Nelze přitom přehlédnout, že i samotná smlouva o úvěru byla s žalovaným sjednána elektronicky.11. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 127 956 Kč poníženou o částku 46 233 Kč, kterou již žalovaný uhradil. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 26. 12. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 12. 12. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění ze dne 11. 12. 2025, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 14 dnů od sepisu výzvy, následující den uplynutí lhůty tak nastalo prodlení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení za období od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 v kapitalizované výši, přiznal jej soud za uvedené období rovněž v této formě. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl sou