10 C 13/2026-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, , sídlem , adresa, . Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 16. 8. 2024 úvěr ve výši 8 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 9. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 570,49 Kč a úroku ve výši 251,51 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě akceptace návrhu žalovanou poskytl původní věřitel úvěr žalované dne 16. 8. 2024 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr však nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 11. 10. 2025. Dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že touto se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dne , datum, poskytnout žalované úvěr ve výši 8 500 Kč na účet č. ú. , č. účtu, s úrokem 36 % p. a. ve výši 251,51 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 3 570,49 Kč s tím, že doba trvání úvěru měla být 30 dnů. RPSN činilo 9062,72 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady na prodloužení splatnosti úvěru, odeslání upomínky, administrativní náklady spojené s vymáháním a s najmutím inkasní agentury či s „inspektorským“ výjezdem. Čerpání úvěru bylo prokázáno potvrzením o provedení transakce ze dne 16. 8. 2024 s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalované uvedeného ve smlouvě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2024 a seznamu pohledávek soud zjistil, že uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Uvedenou částku žalovaná žalobkyni nevrátila, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně, ačkoliv byla žalovaná vyzvána k jejímu vrácení ve lhůtě tří dnů, a to dle potvrzení o odeslání ze dne 14. 10. 2025 předžalobní výzvou datovanou dne 11. 10. 2025.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, kdy žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázala na poskytnutou jistinu ve výši 8 500 Kč zaplatit úroky a poplatky, které odpovídají RPSN 9062,72 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení a další poplatky za účelem navýšení celkové dlužné částky. Poplatek za sjednání úvěru soud posoudil jako odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, tedy cenu poskytnutých peněz - úrok. Dle názoru soudu se v souhrnu jedná o výši zcela nepřiměřenou, a tedy zjevně odporující dobrým mravům, jak ostatně vyplývá z roční procentní sazby nákladů úvěru. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná.12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 8 500 Kč a nezaplatila dosud dle tvrzení žalobkyně ničeho. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právních předpisů, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 21. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 14. 10. 2025 zaslala žalované výzvu k plnění, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 a § 607 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění tří dnů. Dne 21. 10. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.13. Soud dále výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jako neplatného právního jednání. Proto další nároky žalobkyně zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 554,90 Kč, přičemž tato částka představuje 21,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,61 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 322 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidan