10 C 135/2026-20 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 173 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že strany uzavřely pojistnou smlouvu s číslem , anonymizováno, . Smlouva se kromě obecné úpravy řídí úpravou dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále se smlouva řídí i Všeobecnými pojistnými podmínkami a smluvními podmínkami dalšími. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 17. 6. 2024. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky MERCEDES-BENZ, typ A 160, registrační značky , SPZ, . Předmětem smlouvy bylo „, Anonymizováno, “. První pojistné bylo sjednáno ve výši 1 100 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce kvartální. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období, když výše dalších předepsaných pojistných se mohla měnit, a to zejména s ohledem na zákonné ust. § 13 zákona č. 30/2024 Sb., a dále i s ohledem na stav trhu. O případné úpravě výše pojistného byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Pojištění zaniklo dne 23. 12. 2024 v souladu s ust. § 2804 zák. č. 89/2012 Sb. z důvodu marného uplynutí stanovené lhůty. Při zániku pojištění má žalobkyně právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno, a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od 17. 9. 2024 do 23. 12. 2024. Žalobkyně požaduje poměrnou část pojistného pouze za skutečnou dobu trvání pojištění - tj. do jeho zániku 23. 12. 2024. Žalobkyně dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizovala, když žalobkyně tento úrok nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela pojistnou smlouvu dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla MERCEDES-BENZ A 160, RZ , SPZ, . Pojistná smlouva se dále řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami žalobkyně. Celkové roční pojistné bylo sjednáno ve výši 4 400 Kč se čtvrtletní splatností, první pojistné bylo sjednáno v částce 1 100 Kč. Žalovaný byl v souladu se zákonem upomínán k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na možnost zániku pojištění. Následně žalovaný pojistné neplatil, v důsledku čehož pojištění zaniklo k 23. 12. 2024, na což byl žalovaný upozorněn oznámením o zániku pojištění. Žalobkyně žalovaného o doplacení pojistného za dobu trvání pojištění upomínala následně i předžalobní výzvou právní zástupkyně ze dne 28. 4. 2025 zaslanou doporučeně poštou. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřely pojistnou smlouvu, podle níž žalovanému vznikla povinnost předpokládaná též příslušnými ustanoveními § 6 až § 25 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), hradit sjednané pojistné. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala, a to včetně úroků z prodlení, které jsou žádány za období, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením, a ve výši, která odpovídá výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 173 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.