10 C 380/2025-52 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne , datum, s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, který žalovaná celý vyčerpala. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny a její uzavření potvrdily navazující úkony žalovaného, včetně verifikační platby. Žalovaná byla povinna hradit minimální měsíční splátky, avšak splátku splatnou dne 15. 6. 2025 neuhradila ani po opakovaných upomínkách. V důsledku neplnění došlo dne 21. 9. 2025 k zesplatnění jistiny úvěru podle smluvních ujednání. Žalobkyně proto požaduje zaplacení zesplatněné jistiny 49 916 Kč, smluvního úroku, nákladů upomínkování, zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení.2. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se dostavila pouze žalovaná. Ta se k podané žalobě vyjádřila tak, že úvěr skutečně čerpala, ale dostala se do těžké situace a chtěla by jej plnit ve splátkách. Uvedla, že je bez zaměstnání, šla na úřad práce v , obec, , ale tam ji odkázali na , obec, podle místa trvalého bydliště. Zde si aktivně hledá práci, rýsuje se jí možnost pracovat ve výrobě kabelů, kde pracuje její sestřenice. Byla by schopna splácet částku tak 3 000 Kč měsíčně.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z doložené smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, a výpisu z účtu ohledně verifikační platby bylo prokázáno, že dne 7. 5. 2025 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být podle smlouvy vyplacen na účet žalované č. , č. účtu, nejpozději do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Úrok činil 57,99 % ročně, RPSN 76,18 % a žalovaná se jej zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke každému 15. dni v měsíci ve výši 5 % čerpané a nesplacené jistiny, nejméně však ve výši 2 500 Kč. Dále si strany sjednaly podmínky opakovaného čerpání, přičemž žalobkyně byla oprávněna z objektivních důvodů ukončit oprávnění čerpat další tranše úvěru, o čemž byla povinna žalovanou toliko informovat. Na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr dne 7. 5. 2025 v částce 50 000 Kč na výše uvedený účet, jak vyplývá z potvrzení o platbě doloženém žalobkyní. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalovaná úvěr nesplatila, resp. uhradila toliko částku 2 500 Kč. Žalobkyně po marných upomínkách přistoupila k zesplatnění úvěru spojeném s předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 9. 2025, odeslané dle podacího lístku téhož dne, se lhůtou k plnění do 5. 10. 2025. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně toliko fotokopie dokladů žalované, soubor „JSON data“, který má obsahovat data z internetového bankovnictví žalované. Ten je však zcela nečitelný, neboť se jedná o změť strojových informací. Dále žalobkyně doložila interní dokument, podle kterého neměla být žalovaná v insolvenci, exekuci a se záznamem v databázi SOLUS.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené její možnostem.10. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud v první řadě shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši od 57,99 % ročně, RPSN 76,18 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (8,16 % ročně dle ČNB k 5/2025). Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým byla shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Pokud si žalobkyně již v samotné úvěrové smlouvě odůvodňuje výši úroku povahou úvěru, jakožto revolvingového typu, pak je soud toho názoru, že podle obsahu smlouvy se fakticky o revolvingový úvěr nejedná a jde o běžný spotřebitelský úvěr. To vyplývá jednak z ujednání o jednorázovém čerpání úvěru nejpozději do 10 dnů od uzavření smlouvy, a dále ze způsobu jejího splácení, kdy podle ujednání bude vždy splátka 2 500 Kč bez ohledu na způsob čerpání (5 % z částky 50 000 Kč, tj. 2 500 Kč, nejméně však 2 500 Kč). To potvrzuje ostatně i tabulka umoření, která obsahuje pevný rozpis splátek s vyčíslenými úroky až do zaplacení. V neposlední řadě je pak zřejmé, že smlouva umožňuje žalobkyni kdykoliv další čerpání jednostranně odmítnout, k čemuž se váže toliko povinnost informovat o důvodech. Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že daný úvěr je svojí povahou v zásadě běžným jednorázovým spotřebitelským úvěrem.16. Nad rámec toho došel s