10 C 90/2026-25 – Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , (dříve , právnická osoba, ,), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 38 675,14 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 26. 11. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 12. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k projednávané věci vyjádřil tak, že smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, následně ji splácel, ale poté, co nezaplatil splátku již právní předchůdkyně žalobkyně požadovala prakticky dvojnásobek, což již nebylo v jeho možnostech hradit.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 80 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v minimální částce 12,5 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč. Úroková sazba činila 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání 12,50 % z částky každého čerpání úvěru, RPSN tedy činilo 262,91 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dodatkem ze dne 15. 4. 2023 bylo prokázána změna úvěrového rámce na 22 500 Kč, dodatkem ze dne 7. 4. 2025 byl tento limit dále navýšen na 29 500 Kč. Úvěr měl být čerpán bezhotovostně na č. ú. , č. účtu, , což soud ověřil dotazem na , právnická osoba, . Z doloženého přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný za trvání úvěrového vztahu čerpal dohromady částku 111 483,14 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem částku 175 474,26 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno smlouvou ze dne 27. 1. 2020, vč. dodatku a seznamu postoupených pohledávek. Zaslání doložené předžalobní výzvy ze dne 17. 12. 2025 s třídenní lhůtou k plnění žalobkyně prokázala podacím lístkem ze dne 19. 12. 2025.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, kdy žalovaný se smlouvou zavázal na opakovaně čerpaný úvěr zaplatit úroky a poplatky, kdy úroková sazba činila 8,5 % měsíčně, tj. 166 % ročně, a poplatek za čerpání 12,50 % z částky každého čerpání úvěru, RPSN tedy činilo 262,91 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení a další poplatky za účelem navýšení celkové dlužné částky. Dle názoru soudu se v souhrnu jedná o výši zcela nepřiměřenou, vícenásobně přesahují obvyklou výši úroků poskytovaných bankami (26,14 % p.a. u kreditních karet k 5/2019 dle ČNB), a tedy zjevně odporující dobrým mravům. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Soud se dále zabýval otázkou, zda by nárok žalobkyně bylo možné posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal dohromady částku 111 483,14 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem částku 175 474,26 Kč. Je tedy zřejmé, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení nedošlo. Z uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy ve věci měl úspěch žalovaný, tento však žádné náklady nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.