16 C 350/2025-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 189,90 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 379,80 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 4 189,90 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 a zákonných úroků z prodlení z částky ve výši 4 189,90 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce č. , číslo, , kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52ti týdenních splátkách po 256 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Poslední splátka byla stanovena na 17.4.2007. Žalobkyně se celkem domáhá zaplacení částky ve výši 4 189,90 Kč představující dlužnou jistinu. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 9.10.2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou marně vyzvala k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou, která byla žalované zaslána dne 5.5.2025. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o půjčce č. , číslo, , kdy na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny i částku ve výši 5 312 Kč, jenž představuje souhrnný poplatek v souvislosti s poskytnutou půjčkou, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 52ti týdenních splátkách po 256 Kč. RPSN půjčky činilo 199,4 %.5. Pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2024 žalobkyni, a to s účinností ke dni 9.10.2024, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným právní předchůdkyní žalobkyně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 5.5.2025.6. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 14. 7. 2008. Po právní stránce soud proto aplikoval podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku právní předpisy platné do 31. 12. 2013.7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly rovněž další poplatky. Z předložených listin není zřejmé, co vše souhrnný poplatek tvoří, nicméně jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN činila 199,4 %. Z ujednání o poplatcích je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se navíc nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).11. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (duben 2006) cca 14,00 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 14x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 451 a následujících občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně některé platby žalovaného v celkové výši 2 529,90 Kč započítávala na souhrnný poplatek, který byl však ujednán ve smlouvě, která byla posouzena soudem jako neplatná. Platby obdržené od žalované, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a žalobkyni byla přiznána jistina (požadovaná co do částky 4 189,90 Kč, snížená o 2 529,90 Kč) v částce 1 660 Kč. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 8 000 Kč a žalovaná doposud uhradila částku ve výši 6 340 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně za